Teplota na Zemi stoupá. Z topických oblastí po hejnech migrují zástupy zvířat. Na záda jim dopadají kyselé deště ničící porost. V oceánech nastává apokalypsa.

Kyselá nadílka posílá do věčných lovišť pozdního triasu hojné organismy s vápenitými schránkami. Nastává čas dinosaurů. A také malý krůček k budoucím časům, kdy převezmou vládu na planetě savci…

Vyprahlou krajinou se mihne hejno až dva metry dlouhých Gnathovoraxů. Tihle masožraví dinosauři běhají po dvou nohách a nejraději si smlsnou na malých obojživelnících a plazech.

Nalézáme se v dobách před 233,2 miliony let a Gnathovorax, formálně popsaný až roku 2019, představuje nejstarší známý rod dinosaura. Kyselé deště již ustaly, výrazně vlhčí prostředí ale zůstává. Moře jsou slanější, než dřív.

Neustupuje ani až o 4 stupně Celsia vyšší teplota. Oproti svým konkurentům jsou dinosauři na toto prostředí skvěle adaptováni. Nastává jejich zlatý čas.

Do TOP 5 to nedotáhne, ale…

Velké vymírání v pozdním triasu, respektive geologickém věku zvaném karn, zachvátí zemi zhruba před 231 miliony let. Jeho nepřímým následkem se stane vláda dinosaurů.

Toto vymírání se sice nedostane do „Velké pětky“ a ani nevypadá, že z ní udělá „Velkou šestku“, zato má ze všech tragédií nejvznosnější název: Karnská pluviální epizoda.

V odborných kruzích se o ní mluví již na začátku 80. let, ale teprve pokročilé výzkumné možnosti 21. století dají této černé tečce v kolosální historii Zeměkoule reálnější obrysy. Jak k tomu ale dojde? Narazí do Země cizí těleso? Nebo si vystačí sama?

Erupce. Zn.: Extrémní

B je správně. Za mohutným vymíráním musíme s nejvyšší pravděpodobností hledat rozsáhlou sopečnou činnost. A dokonce i víme, kde! Světu tou dobou dominuje superkontinent Pangea.

Gigantickým kusem země může naštěstí zvěř migrovat takřka bez omezení, jen je nutné dodat, že extrémní rozloha brání v centrálních částech srážkám a jde o zcela vyprahlý kraj.

Extrémně silné erupce, takzvané Wrangelijské, promění krajinu před 233 miliony let v infernální výjev. Jejich dopad bude globální. Wrangelliy bychom dnes coby úlomek zemské kůry našli na Aljašce a podél pobřeží Britské Kolumbie v Kanadě.

Jméno má po východoaljašském pohoří Wrangell pojmenovaném pro změnu po německém průzkumníkovi Ferdinandu von Wrangelovi (1797– 1876). Ostatně, zdejší Mount Wrangell je se svými 4317 metry nad mořem jedinou aktivní sopkou široko daleko.

Hledáme přeživší:

Atmosféru naplní oxid uhličitý, vodní páry a metan. Teplo a vlhko je pro mnohé organismy k nepřizpůsobení.

Naopak, na jedničku si vedou dinosauři, kteří se až zázračně vzmohou, ale také někteří plazi, hmyz, korálnatci, kteří nás ještě dnes oslňují svou podmořskou nádherou na korálových útesech, ale třeba tak jehličnaté dřeviny.

Pro nás má karnská pluviální epizoda ale ještě jeden podstatný dovětek: Objeví se (zřejmě díky ní) první praví savci…