I když sloni náležejí k takzvaným tlustokožcům, je jejich kůže stejně citlivá jako naše lidská. Jelikož jsou jejich domovem rovníkové oblasti, předpokládali bychom, že na velké dávky slunečních paprsků by mohli být zvyklí. Opak je však pravdou. I sloni si mohou spálit kůži.

Sloni díky tomu samozřejmě stejně jako lidé potřebují i nějaký ochranný prostředek proti nebezpečným slunečním paprskům. A jelikož nevlastní žádný opalovací krém, nezbývá jim nic jiného než využívat prostředky přírodní.

Bahno či případné přepudrování

Sloním opalovacím krémem často bývá bahno, které na jejich kůži vytvoří mechanickou ochrannou vrstvu. V naprosto suchých oblastech pak sloni nepohrdnou ani „přepudrováním“ vrstvou prachu.

Prach pak pro slony představuje nejen ochranu před slunečním zářením, ale navíc též před parazity, kteří se jinak s oblibou usazují v záhybech jejich kůže.

Ochlazování organismu

Se zvýšenou sluneční aktivitou v těch nejteplejších oblastech Afriky a Asie, kde sloni žijí, zároveň rovněž souvisí i problematika s ochlazováním organismu.

Zajímavá je v této souvislosti také skutečnost, že v poměru ke své velikosti mají sloni celkem malý povrch těla. Životní nutnost, ochlazování organismu, sloni vyřešili hned několika možnými způsoby.

Ušní boltce a řídká srst

Obrovské, bohatě prokrvené ušní boltce, jimiž sloni v horku mávají, jim urychlují ochlazování krve v cévách. Sloni mají poměrně velice řídkou srst, která sotva dokáže ochránit jejich tělo. Proč ji tedy ve skutečnosti vlastně vůbec mají?

Teprve poměrně nedávno vědci zjistili, že každý ze sloních chlupů odvádí teplo od těla a rovněž i tímto způsobem se tedy sloni ochlazují.

Závislost na vodě

Další zajímavostí je skutečnost, že i když sloni mají potní žlázy pouze jen na chodidlech, mohou se přesto chladit odpařováním vody z celého povrchu těla. Jejich pokožka je pro vodu propustná a se zvyšující se teplotou jí propouští stále větší množství.

Sloni jsou tedy nejen kvůli žízni, ale i z hlediska ochlazování organismu nesmírně závislí na skutečně dostatečném příjmu vody, který v opravdu horkých obdobích představuje až dvě stě litrů denně.