Už za pár let se nejspíš na nebi objeví nová hvězda! Nezrodí se běžnou cestou z molekulárního mraku, ani nepřiletí z dalekých končin vesmíru, bude to hvězda falešná! Kdo ji na oblohu pověsí? A k čemu vlastně?

Ve vesmíru existují možná triliardy hvězd a o většině z nich máme jen minimum informací. Jak také zjistit něco o objektu, který je od nás vzdálený třeba milion světelných let? Máme k tomu jedinou indicii – světlo, které hvězda vyzařuje.

Není to však zas tak málo. Podle světla se dá třeba zjistit, jakou má hvězda teplotu, jaká je její hmotnost či zda kolem ní obíhají nějaké planety A dokonce i to, zda panují na těchto planetách podmínky vhodné pro život!

Podle světla hvězd můžeme zjistit mnoho i o vesmíru samotném. Jak je starý, z čeho se skládá nebo jako rychlostí se rozpíná. Má to ovšem jeden háček…

Nejistota vedle nejistoty

Aby mohli astronomové správně zhodnotit světlo hvězdy a vyvodit z něj nové informace, musí ho nejprve porovnat se světlem hvězdy jiné. Takové, o níž toho víme už o trochu více, třeba jak je velká a jasná či jak moc je od nás daleko.

Předpokládejme, že o této „porovnávací“ hvězdě takové informace máme. Jakou ale máme jistotu, že nejsou chybné či zkreslené? A že celé nové výpočty teď nebudou úplně vedle?

„Nikdy přesně nezjistíme, kolik hvězdy vyzařují světla, protože k nim nemůžeme jednoduše vyslat sondu, která by to změřila,“ vysvětluje astronomka Tyler Richey-Yowellová z Lowellovy observatoře v Arizoně.

Spolupracuje na projektu, který se snaží tuto astronomickou nejistotu vyřešit zcela novým způsobem.

Hvězda, u níž si můžeme být naprosto jisti vzdáleností a jasností, totiž nemůže pocházet z neznámých hlubin vesmíru. Požadavky splní jen ta, kterou si sami vyrobíme!

Laserová atrapa

A právě podobná umělá hvězda už je v plné fázi příprav. Nepůjde samozřejmě o hvězdu rozměrů Slunce, velká bude možná jako krabice od bot. A také nebude svítit díky chemickým přeměnám probíhajícím v jádře, ale prostřednicím osmi silných laserových paprsků!

Onou hvězdou má být ve skutečnosti minisatelit CubeSat, vznikající v rámci projektu Landolt Space Mission patřící pod NASA. Až bude vyslán do vesmíru, Zemi začne obíhat ve vzdálenosti 35 785 km, tedy asi 90x dále než je Mezinárodní vesmírná stanice.

Teprve tam totiž může mít stejnou rychlost, jako je rychlost oběhu naší planety kolem Slunce. A právě díky tomu pak bude mít svítící objekt na nebi ty správné „hvězdné“ rysy!

Přepíšeme astronomii?

Celý projekt nese jméno po americkém astronomovi Arlo Landoltovi (1935–2022), který vytvořil několik rozsáhlých katalogů jasností hvězd.

Nový CubSat nakonec zas tak jasný nebude, takzvanou umělou hvězdu pouhým okem nezahlédnete, ovšem bude vám stačit i malý osobní dalekohled.

Nejdůležitější však má být skutečnost, že jasnost bude tentokrát známá s naprostou přesností. A celé katalogy ostatních hvězd tak budou díky ní upraveny, zpřesněny a možná i sestaveny úplně znovu!

A kdy se této astronomické vychytávky a de facto nové hvězdy na nebi dočkáme? Vše se zatím chystá na tok 2029.