Kdesi v Anglii patrně v 9. století žila mladičká Jana, kterou čekal tradiční úděl žen tohoto věku – práce, rození dětí a zřejmě i předčasná smrt. Jana se však rozhodne jít jinou cestou.
Jana cítí, že byla vyvolena pro jiný osud, a tak se rozhodne v převleku za muže nastoupit na dráhu teologie. Stoupá církevní hierarchií strmě vzhůru a riziko jejího odhalení je pořád větší… Tak začíná film, který se jmenuje Legenda o Janě.
Výpravný historický snímek vypráví o ženě, které se v mužském převleku podařilo udělat církevní kariéru, a dokonce se stát papežem. Zdá se vám to příliš fantastické na to, aby to byla pravda?
Dobový záznam
Ještě nepospíchejte s konečným soudem. Vždyť svědectví o ženě, které se podařilo usednout na papežský stolec, podal světu kronikář Martin Polonus. V jeho díle Chronicon pontificum et imperatorum se dočteme:
„Po Lvu nastoupil Jan, původem Angličan, který přišel z Mohuči a držel stolec dva roky, pět měsíců a čtyři dny, pontifikát byl prázdný jeden měsíc. Zemřel v Římě. Tvrdí se, že to byla žena.
Když ji mladou v mužském převleku vzal její milenec do Athén, činila takové pokroky v různých vědách, že se jí nikdo nevyrovnal. Po přednáškách a triviu v Římě se jejími žáky a posluchači stali slavní mistři.
A protože ji ve městě chovali v takové velké úctě, kvůli jejímu životu a její učenosti, byla jednomyslně zvolena papežem.“ Zakládá se vyprávění tohoto muže na pravdě, nebo se jedná o pouhý mýtus?
Umanula si, že stane v čele církve
V katolické církvi už odnepaměti drželi otěže moci většinou jen muži. Tato skutečnost ale nemá žádnou oporu v Bibli. Navíc si lidé už od pradávna vyprávějí o ženách, které v přestrojení pronikly do výhradně mužského společenství.
Jednou z nich by měla být i Jana, která se prý narodila v roce 814 anglickým misionářům a postupně se dostala až do Athén, kde se v přestrojení za muže snažila získat v církevní hierarchii vyšší postavení.
Aby toho mohla dosáhnout, musela symbolicky změnit pohlaví. Ač se nám to může zdát neuvěřitelné, naše dávné předky by to zřejmě vůbec nerozhodilo. Vždyť podle svatého Ambrože ze 4. století:
„Ta, která nevěří, je ženou a měla by být označována jménem svého pohlaví, ovšem ta, která věří, kráčí směrem k mužské dokonalosti, bránící znalosti Krista.“
Nový papež byl krásný na pohled
Jana tedy zřejmě pokorně přijala novou identitu, „stala se mužem“ a cele se oddala církevní službě. Její úsilí se vyplatilo, když byla v roce 855 zvolena papežem. Dobové legendy praví, že nový papež byl „krásný na pohled“ a měl „vznešené držení těla“.
Také se prý svému zvolení bránil a dokonce tvrdil, že není hoden vládnout, ačkoli neuvedl žádný pádný důvod. Tak se z Jany stal papež, aniž by věřící tušili, že se pod okázalým hábitem ukrývá ženské tělo.
Jenže osud si s duchovně založenou ženou zahrál velice krutou hru. Jana se prý bláznivě zamilovala a otěhotněla. Jednoho dne během cesty mezi koloseem a kostelem svatého Klementa porodila dítě, jen krátce nato zemřela a byla prý na tomto místě i pohřbena.
Má dvě varlata a správně mu visí!
O životě a konci Jany kolovalo ve středověku mnoho pověstí. Traduje se také, že si tehdejší kardinálové začali dávali opravdu velký pozor na to, kdo usedne na papežský stolec.
Podle některých pramenů musel každý nový adept pro jistotu podstoupit takzvanou zkoušku pohlaví. Ta spočívala v tom, že dotyčný usedl na speciální sedačku s otvorem, kterým se pak jeden z kardinálů dotkl jeho mužské chlouby.
Každé další zvolení papeže v Lateránské bazilice pak doprovázeno a potvrzeno výkřiky: „Má dvě varlata a správné mu visí!“ Či zkráceně: „Má varlata!“ Ani tyto pověsti však nemůžeme pokládat za nezpochybnitelný důkaz Janiny existence.