Ďábel je postava, jež ztělesňuje zlo. Napříč náboženskými systémy představuje však nejen hrozbu, ale i fascinující fenomén. V různých náboženstvích, jako je kupříkladu křesťanství a islám, je to bytost považovaná za nezávislou a nadpřirozenou.

Satan či Lucifer

Nejvyšší ďábel se také nazývá Satan nebo Lucifer. Ďáblové jsou považováni za padlé anděly, kteří se vzbouřili proti Bohu a byli svrženi z nebe na zem. Symbol ďábla z hlediska psychoanalýzy představuje sexuální pud a divoké přírodní síly vůbec.

Například v ruských legendách a pověstech pak vystupuje jako pokušitel mnichů, poustevníků a zbožných lidí nebo jako podněcovatel sebevrahů, které si prý po jejich smrti osedlává jako koně…

Jak vzniklo pojmenování čert?

Ve slovanském folkloru bývá pak ďábel nebo jemu podobná bytost někdy označována i jako čert.

Český jazykovědec Václav Machek spojoval slovo „čert“ s bylinou čertkus luční, která je v souvislosti s čertem zmiňována již i v Mattioliho herbáři z 16. století.

Podle českého archeologa Zdeňka Váni slovo „čert“ zase údajně souvisí s rytím čar a čarováním.

Krampusové

Zejména v Rakousku se zase můžeme setkat s původně alpským strašidlem jménem krampus. Jedná se o chlupatou postavu s velkými, zatočenými rohy, dlouhým vyplazeným jazykem a kopytem místo jedné nohy. V podstatě jde o napůl kozí a napůl démonickou bytost.

V horských městech či vesničkách ho můžeme potkat zejména v období adventu. Trestá a odnáší prý neposlušné děti, protože plní obdobnou funkci jako naši čerti, kteří začátkem prosince doprovázejí, většinou spolu s postavou anděla, svatého Mikuláše.

Tato starověká tradice, která vznikla v rakouských Alpách, se odtud postupem času rozšiřovala do celého Rakouska a později rovněž i do okolních zemí. Přitom krampus původně nebyl vždy prý stejně děsivý.

Podle některých legend byl dokonce jen pouhým člověkem, podle jiných pověstí ovšem zase vždy údajně démonem… Prý ani to peklo k němu nemuselo vždy patřit…