Někteří se proslaví svým životem a dílem, které po sobě zanechají. Jiní se proslaví alespoň svou neobvyklou, a někdy až neuvěřitelnou smrtí. A někdo obojím.

Někteří totiž, jakoby jim jedna sláva nestačila, obsadí přední místa v žebříčcích obou kategorií slávy. Pojďte se s Epochou podívat na slavné, kteří zemřeli bizarní smrtí, nebo je zabily věci, o kterých byste nikdy neřekli, že mohou být nebezpečné.

Anton Yelchin: Nedostanou ho Klingoni, ale Jeep

Americký herec ruského původu Anton Yelchin (1989-2016) je považován za nejslibnější z vycházejících hollywoodských hvězd. Jde z role do role. Ještě mu není ani 27 a na kontě už má přes 50 rolí.

Jsou mezi nimi i velké role v hitech jako je sci-fi Star Trek, kde vytváří slavnou postavu poručíka Chekova. Stihne ještě dokončit třetí kosmické dobrodružství kosmické lodi Enterpise, ale na to čtvrté už se nevypraví.

Umírá přimáčknutý k plotu

V neděli ráno 19. června 2016 ho přátelé najdou u vrat jeho domu v losangeleské čtvrti Studio City. Vmáčknutého mezi cihlový sloupek plotu u brány a jeho téměř nový dvoutunový Jeep Grand Cheerokee. Motor běží, řazení je na neutrál, a mladý herec je mrtvý.

Podle původní verze vyšetřovatelů při vyjíždění z garáže zapomněl auto zabrzdit, to se rozjelo, sjelo po prudké příjezdové cestě a přimáčklo ho ke sloupku tak nešťastně, že nemohl dýchat ani uniknout.

Později se ukazuje, že by mohlo jít o technickou závadu voliče automatické převodovky, kvůli níž byl výrobce, koncern FCA, v roce 2015 nucen svolat k opravě více než milion vozů. Ať tak či tak, na koronerově zprávě to bohužel nic nemění: „Vůz rozdrtil plíce. Smrt nastala vinou asfyxie během jedné minuty po nárazu.“

Tennessee Williams: Smrtící kapky do očí

Tennessee Williams (1911–1983) je jedním z největších dramatiků 20. století.

Jeho hry Kočka na rozpálené plechové střeše a Tramvaj do stanice touha, za které získal v letech 1948 a 1955 Pulitzerovu cenu, předefinují moderní drama a zásadním způsobem ovlivní budoucnost celého literárního žánru.

Přestože žije značně divoce, a věrným parťákem je mu nejen herec Frank Merlo (1922-1963), ale (zejména od Frankovy smrti) také alkohol a cigarety, dožije se i jako těžký alkoholik 71 let.

V učebnicích se sice můžete dočíst, že zemřel na následky otravy alkoholem, jenže to není tak úplně přesné.

Pitva končí překvapením

Když ho v pátek 25. února 1983 najde jeho sekretář John Uecker mrtvého na podlaze hotelového pokoje v New Yorku, vypadá to na přirozenou smrt. Pitva však odhalí nečekané překvapení.

„Příčinou úmrtí je asfyxie způsobená obstrukcí glottisu plastovým krytem používaným u dávkovače oftalmického roztoku,“ oznamuje hlavní patolog Dr. Elliot Gross. Zkrátka a dobře, spisovatelův hrtan ucpal uzávěr lahvičky od kapek do očí.

Zdá se, že opilý Williams se po návratu z divokého tahu rozhodl pomoci rozostřenému zraku kapkami. Jenže prsty odmítají na odšroubování víčka spolupracovat, takže použije zuby.

Bizarní náhodou se mu však podaří víčko vdechnout, nebo spolknout tak nešťastně, že uvízne v krku. U střízlivého člověka by zafungoval dávicí reflex, který by pomohl předmět uvolnit, jenže jak potvrdí Gross:

„U lidí pod vlivem alkoholu nebo drog tato obranná reakce občas selže.“ Williams je pověstný nejen coby vrcholový alkoholik, ale také jako učebnicový hypochondr.

„Měl jsem každou lidem známou nemoc,“ tvrdí a žije v obavách, že ho nakonec některá z nich dostane, nebo že jeho srdce náhle přestane bít. Že by se měl bát lahvičky očních kapek, ho určitě nenapadne.

Kurt Gödel: Nevěřící matematik

Brněnský rodák Kurt Gödel (1906–1978) patří k významným matematikům a je považován, za jednoho z největších logiků v lidské historii. Svým dílem významně ovlivní také filosofii matematiky a pod vlivem blízkého přítele Alberta Einsteina (1879–1955) i fyziku.

Jenže nic není zadarmo. Ani genialita.

Bez manželky ani sousto

Gödel je uzavřený, plachý a samotářský puntičkář, kterého z Evropy vyžene nastupující nacismus, a v americkém Princetonu se jen těžko vyrovnává s pozorností, které se jako vědec s pověstí génia nemůže vyhnout.

Žije v ústraní, v malém domku, kde se o něj i všechno ostatní stará věrná manželka Adele (1899-1981). „S léty se na ní stával stále více závislý,“ píše v jeho biografii John Dawson.

Navíc si genialita vyžádá daň ve formě prohlubujících se psychických potíží, které se projeví například patologickým strachem z úmyslné či neúmyslné otravy jídlem. Důvěřuje pouze Adele a jí pouze jídlo, které ona připraví, nebo alespoň ochutná a schválí.

Když žena v roce 1977 onemocní a musí být hospitalizována, Kurt odmítá cokoli jíst. Jenže manželka je v nemocnici téměř půl roku. A Kurt nakonec 14. ledna 1978 zemře na podvýživu. V podstatě zemře hlady. V době smrti váží pouhých 35 kg.

 Isadora Duncanová: Rozevlátý život, rozevlátá smrt

Američanka Isadora Duncanová (1877–1927) odhodí klasický baletní kostýmek, piškoty i konvence, a stane se jednou z nejslavnějších tanečnic v dějinách.

Tančí si po svém, bez pravidel, oděná jen do volné tuniky, nebo naopak jen do upnutého trikotu, bosá a ještě k tomu s rozpuštěnými vlasy, což je pro tehdejší publikum šok. Zatímco prudérní Amerika ji pohoršeně odmítne, Evropa jí padá k nohám.

Stejně jako tancem šokuje také milostným životem, politickými názory a bohužel také způsobem, kterým opustí tento svět.

Oběsí se při koupi nového auta

Zdá se, že jediné, co ji na tomto světě nemá rádo, jsou auta. V roce 1913 jedou její malé děti, dcera Diedre a syn Patrick, s chůvou do města. Cestou má však auto poruchu a šofér vystoupí, aby ji opravil. Zapomene však zatáhnout brzdu.

Když motor znovu naskočí, auto se rozjede, sjede do Seiny a obě děti i chůva se utopí. Sama tanečnice je téhož roku také vážně zraněna při autonehodě.

A znovu v roce 1924. „Osudným se jí stal nový sportovní kabriolet, který si právě kupovala,“ píše autor jejího životopisu Peter Kurth.

Když se rozhodne 14. dubna 1927 ve francouzském Nice vyrazit na zkušební projížďku, hodí si kolem krku oblíbený dlouhý, ručně barvený hedvábný šál. Se svou bohémskou přítelkyní Mary Estelle Dempseyovou (1871-1931) se usadí dozadu a užívají si ukázkovou jízdu.

Jde o závodní model ve tvaru torpéda a tak chce řidič ukázat i rychlost. Jenže když prudce zrychlí, volného konce dlouhého šátku se zmocní vzduchový vír a vzápětí ho zachytí levé zadní kolo.

Než si vůbec řidič všimne, že se něco děje, šál se utáhne takovou rychlostí, že Isadoru nejen uškrtí, ale doslova vytáhne přes bok vozu ven a zlomí jí vaz. Mary sice vykřikne, ale to už je pozdě.

Tanečnice dopadne na silnici s hlavou vklíněnou mezi blatník a vozovku. Řidič se ji s pomocí amerického turisty Edgara Joseze pokusí pomoci, zvednou zadní část auta a uvolní hlavu, v tu chvíli však Isador umírá. Je sice okamžitě dopravena do nemocnice, ale tam už mohu jen konstatovat smrt.

George Herbert,: Faraonova kletba

Britský gentleman George Herbert, 5. hrabě z Carnarvonu (1866—1923) se proslaví jako egyptolog a především sponzor vykopávek Howarda Cartera (1874–1939) v Údolí králů.

Jeho peníze se totiž postarají o to, že spolu v roce 1922 objeví neporušený vstup do hrobky faraona Tutanchamona. A vstoupí dovnitř nejen bez klepání, ale také bez ohledu na kletbu, která praví, že každý, kdo poruší faraonův klid, špatně skončí. Kdo by tomu věřil, že?

Komár mstitel

Jenže 5. dubna 1923 je Herbert skutečně mrtev. Nalezen ve svém pokoji v káhirském hotelu Continental-Savoy. Kletba faraonů jako pachatel se samozřejmě sama nabízí, i když Howard Carter se navzdory ní těší dobrému zdraví ještě 17 let.

I když faraon v Herbertově smrti prsty nemá, není tím jeho skon o nic méně bizarní. Anglický hrabě se totiž 19. března řízne při holení. Banalita. Jenže téhož dne se v té bezvýznamné rance zastaví na svačinu infikovaný komár a zanechá dýško v podobě infekce.

Její rychlý postup lze sledovat na erysipelu, zánětu kůže známém jako růže. „Dnes se podobné záněty léčí antibiotiky, jenže ty jsou v roce 1923 ještě hudbou budoucnosti,“ říká doktor Tomáš Veselý.

Infekce se navíc během několika dnů zvrhne v tehdy poměrně častou sepsi, otravu krve, která dílo zkázy v egyptologově těle dokoná.