Nedaleko se ozve ohlušující rána z děla. Velitel stiskne opratě. Tohle nevypadá dobře. „Pane! Pane! Rozkazy!“ Vyděšený mladík mu souká do ruky papír. Oči přelétnou slet písmen. Jednou. Podruhé. Je to sice rusky, ale smysl to žádný nedává. A navíc, vřava už přeci dávno začala…
Impozantní, 4 metry hluboký prostor o rozměrech 4,5 x 4,5 metru, na jehož dně se naleznou kosti pěti až šesti koní. Mohyly, z nichž jedna skrývá kostrový hrob. Právě zde odpočívá langobardská královna Silinga, manželka krále Wacha (?–539).
To jsou jen ty nejdůležitější archeologické nálezy na jinak nenápadném vršku Žuráň s nicotnou nadmořskou výškou 286 metrů. Vršek ale proslaví někdo úplně jiný a mnohem později.
Právě odtud totiž 2. prosinec 1805 císař Napoleon I. Bonaparte (1769–1821) řídí první fáze bitvy tří císařů. Jednoho z nejslavnějších střetů, který se kdy na našem území udál. Pod kopcem se líně převaluje mlha a noc brzy vyženou první sluneční paprsky.
Nad obzor se vyhoupne slunce rudé jako krev. I vojáci na chvíli zapomenou na ruce zkřehlé zimou a ustrnou v údivu nad tou krásou.
Početní převaha není všechno…
Lepší situaci si Francouzi nemohou přát. Ostré sluneční paprsky protnou ranní mlhu a ukážou spojenecká vojska Ruské říše a Rakouského císařství jako ve výkladní skříni. Napoleonští vojáci naopak dlí ukrytí pod příkrovem mlhy.
Francouzský štáb čítá 605 mužů, kteří mají k dispozici 73 700člennou armádu, z toho 11 500 představuje jízda. Tahle masa přidělá okolním vesnicím pořádné vrásky. Zní to na svou dobu jako ohromná armáda, ale Rusové mají 57 800 vojáků, 14 000 jezdců.
Spolu s nimi tu v čele rakouského vojska stojí císař František I. (1768–1835) a jeho 15 700 mužů, z toho 3000 na koních. Převaha spojeneckého vojska je jasná. Jenže na to, dostat se na kobylku geniálnímu stratégovi Napoleonovi, to zdaleka nestačí…
Jejda! Rusové a němčina!
Rakouské vojsko je považováno za nejlepší v Evropě. Pokud jde však o strategické plánování boje, vedení pokulhává. A ruští vojáci? Jde hlavně o naverbované nevolníky, statečné, ale nevzdělané a bez větších zkušeností v boji.
A tak, zatímco Napoleon ještě za tmy rozdává přesné instrukce, na druhé straně potká spojenecké vojsko osud Babylonské věže. Desítky kopií s instrukcemi distribuují pobočníci mezi velitele. Původně jsou v Němčině.
Ale ouha, v nastávající bitevní vřavě je nedostatek kvalitních překladatelů. Mnozí velitelé jen matně tuší, co se po nich chce – a někteří nevědí nic. Instrukce v lámané ruštině dostanou až ve chvíli, kdy je bitva v plném proudu!
Potkali se u… Slavkova ne
Na jihozápad odtud je Brno, 9 kilometrů opačným směrem Slavkov. Proč se tedy tato slavná bitva jmenuje právě po něm? Může za to Napoleon – a malebnost slavkovského zámku. Právě na něm se totiž 3. prosince ubytuje a je unesen jeho nádherou.
Zde také dojde k podepsání příměří. Vítězství francouzského císaře je drtivé: Spojenecká vojska mají asi 16 000 mrtvých a zraněných v ruských řadách, v rakouských pak 600 mrtvých a 1200 raněných. A francouzská armáda? „Jen“ 1305 mrtvých a 7260 raněných!
