Internet je dnes nedílnou součástí našich životů. Na síti hovoříme s přáteli, sdílíme fotografie, objednáváme jídlo, kontrolujeme bankovní účty, sháníme práci, bavíme se, zkrátka žijeme. Aniž si přitom uvědomujeme, jak nepatrnou část máme ve skutečnosti k dispozici.

Neindexovaného obsahu, který vyhledávače nevidí nebo nedokáží zpracovat, je totiž až pětsetkrát víc.

Oblíbené je srovnání s ledovcem plovoucím po hladině oceánu. Nad hladinou viditelná část reprezentuje běžně dostupné domény, kterých lze pohodlně dosáhnout pomocí vyhledávačů jako Google, Bing nebo třeba na našem území Seznam.

Tato část však tvoří jen asi 0,03 % celkové plochy ledovce, jehož obrovská masa se skrývá v hlubině, kam světlo reflektorů nedoléhá.

Pro představu jak enormní množství to ve skutečnosti je, společnost Google uvedla v roce 2013, že ve své databázi indexuje 30 bilionů samostatných stránek.

A to je jen ona viditelná část.

I internet má svá zákoutí, která zůstávají pro většinu skrytá.

Pod hladinou

Pod viditelnou vrstvou se nachází tzv. hluboký web (angl. Deep web), který zahrnuje veškerou aktivitu odehrávající se v pozadí.

Patří sem v podstatě všechny heslem chráněné služby s omezeným přístupem, ať už se jedná o intranetové sítě firem, kam se dostanou jen zaměstnanci, k údržbě sloužící pozadí webových stránek, kam mohou jen jejich správci, internetová fóra nebo třeba dokumenty na virtuálních úložištích.

Variant je nepřeberně. „Velká spousta uživatelů si myslí, že hledáním na Googlu vidí všechny dostupné stránky,“ říká spoluzakladatel Kosmixu, vyhledávače nové generace, Anand Rajaraman. „Ve skutečnosti je to jen zlomek hlubokého webu.

Jak malý, to úplně přesně neví nikdo.“

Běžné prohlížeče jsou na hluboký web krátké. Vidí jen indexované stránky.

Pavouci v síti

Každý vyhledávač vytváří svou databázi pomocí automatických programů, tzv. pavouků, kteří pročesávají síť přecházením skrze větvícími se odkazy, z nichž na základě měnící se algoritmů vybírají ty podstatné.

Do hloubky se však pavouci ponořit nedokážou, problémy mají už s běžnými archivy zpravodajských serverů, které většinou vyžadují hledání přímo na stránce.

Vyřazení z evidence může zapříčinit i nepodporovaný kód, na kterém stránka pracuje, ačkoliv její obsah nijak závadný není.

Valná většina odkazů, které pavouci neevidují, je tak dostupná každému uživateli, stačí jen znát adresu a heslo. Existují však i místa, k jejichž navštívení už je zapotřebí zvláštní software, a kde Hluboký web odhaluje svoji ošklivější tvář.

Anonymní síť TOR, původně vyvinutá pro lidi v totalitních režimech, to ovšem umí.

Hlubina

Tyto stránky se označují jako skrytý web, protože k němu běžní uživatelé už přístup nemají.

K přístupu jsou zapotřebí speciální klienti, kteří na pohled nejsou nijak odlišní od běžných prohlížečů, jako je Firefox, Internet Explorer či Chrome.

Drogy, zbraně, prostituce, podivnosti. To vše se skrývá pod povrchem.

Ve tmě

Poslední z „vrstev“ hlubokého webu zaujímá tzv. temný web (Dark web), který tvoří jen zcela nepatrné procento celkového objemu, ale je ve spojitosti s ním nejčastěji zmiňován. Je to svět organizované kriminality, kde je možné najít úplně všechno.

Od internetových obchodů s ilegálními drogami (nejznámější je pravděpodobně stránka Silk Road, tedy Hedvábná cesta, kterou pravidelně likviduje FBI), přes zbraně, teroristické příručky a stránky obsahující dětskou pornografii, až po objednávky nájemných vrahů a tzv.

rudé místnosti (angl. red rooms), kde probíhají popravy a mučení v přímém přenosu. U posledních zmíněných však není potvrzeno, že skutečně existují. Internet je místo hrající všemi odstíny.

A myslet si, že jde jen o jásavé pastelové barvy, by bylo stejně naivní jako hloupé.

Pod povrchem se totiž skrývají i věci, které je lepší nevidět.