Plískanice za okny nepolevuje. „Udělám zatím čaj, dáš si?“ Na stolku brzy přistane ohromný hrnek, ze kterého stoupá pára. „Díky,“ hlesne, když opatrně přiblíží šálek ke rtům. Bolestně sykne. „Spálil ses?“ „Ne, to ty zuby.

Bolí to na horké i studené…“ Parodontóza či vrtání kazu ale ještě není to nejhorší, co vás kvůli zubním bakteriím může potkat…

Jedí to, co jíme my. Některé nám pomáhají, jiné škodí. V těle jich máme více, než našich vlastních buněk. A jen v ústech jich přežívají miliony. Řeč je o bakteriích.

Okem neviditelných jednobuněčných organismem, které mohou rozhodovat o životě i smrti svého hostitele. Týká se to i těch, které nám neúnavně naleptávají chrup? Jistě!

Tenoučká vrstva, o které nemáme ani tušení. To je dentální biofilm na našich zubech. Co už ale obvykle zaznamenáme, je zubní kámen. Chrup s ním nevypadá zrovna vábně. Jde o zmineralizovaný biofilm.

Právě ten je obvykle příčinou paradentózy a v extrémním případě vás může připravit chrup. V hlavním rejdišti bakterií, biofilmu, prosperuje mezi jinými i objekt našeho zájmu. Bakterie se jménem, které si nezadá se zaklínadly z Harryho Pottera:

Porphyromonas gingivalis. Stejně jako její příbuzní mění cukry na kyseliny, kterým můžete s notnou dávkou ironie poděkovat za zubní kaz. Tahle tyčinkovitá nepřítelkyně toho ale umí mnohem víc…

Vleze všude… Úplně všude!

Letmý pohled na hodinky. Zase pozdě! Přejet zuby vpravo, vlevo – 12 vteřin a je hotovo! A honem na autobus. A večer? No, byl to únavný den, však se to dočistí ráno… Biofilm má ale takřka magickou moc. Stane se portálem bakterií do našich útrob.

A Porphyromonas gingivalis v tom skutečně vyniká. Zabydlí se v dutině břišní a už se rozhlíží, kam dál. Vždyť je jí k dispozici celé tělo!

Kolonizuje postupně celý trávicí trakt, poté i dýchací ústrojí a nakonec tohoto zubního škůdce gynekolog odešle nevědomky do laboratoře s odebraným vzorkem kvůli bakteriální vaginóze. Není to náhoda, vše nasvědčuje tomu, že i na té má svůj podíl.

Rakovina? Cukrovka? Alheimer? Od zubů…

Mozek se marně dožaduje dopaminu. Bez něj nedokáže tělo kontrolovat pohyby. Jenže kvůli úbytku nervových buněk v části mozku zvané Substantia nigra neboli černá substance se nedočká. To je podstata Parkinsonovy choroby. A pak je tu Alzheimerova choroba.

Nejdříve selhává paměť, poté i intelektuální a fyzické schopnosti. No a samozřejmě nesmíme zapomenout na cukrovku, plejádu srdečních onemocnění, ale také rakovinu slinivky břišní a řadu dalších vážných churavění. K čemu tento výčet?

Toto všechno dokáže způsobit obyčejná bakterie z naší pusy – Porphyromonas gingivalis, pokud jí necháte své tělo napospas!