Táborským lesoparkem prochází na podzim 2015 dosti nesourodá dvojice. Sedmadvacetiletý mladík podepírá starší ženu. Chvílemi se zastavuje a podlamují se jí nohy. Ale on jde neoblomně dál, směrem ke Švehlovu mostu přes Lužnici. Tam však nedorazí. Žena se hroutí a zůstává bezvládně ležet.
Do pražského bytu paní Jany Ch. (61) se nastěhuje Martin F. (27) a zpočátku vypadá jejich vzájemné soužití jako idylka. Žena, silně závislá na alkoholu, je ráda, že má mladého společníka. Ten je podle všeho závislý na drogách.
Nicméně mu to nebrání v tom, aby začal s osnováním plánu, jak se dostat k majetku své partnerky. Se snadno ovladatelnou ženou, někdejší právničkou, začíná manipulovat, natáčí ji v choulostivých situacích a nazývá ji svým Glumem.
Považuje se za elfa
Mladík je totiž velkým obdivovatelem děl J. R. Tolkiena, autora Pána prstenů, a sám o sobě hovoří jako o elfovi. Nejspíše pod vlivem drog se prohlašuje vyvoleným a chová se jako jeho oblíbená románová postava.
Jeho jednání je však s Tolkienovými elfy v příkrém rozporu. Žena na něj svůj majetek skutečně přepíše. Martin tak svého dosáhne a nyní přistupuje k druhé fázi svého plánu – zbavit se nepohodlné bytné.
Chlubí se kamarádům
Je sice neslyšící, ale to mu nijak nebrání, aby začal svůj zločinný záměr realizovat. Začne se svou budoucí obětí jezdit na její chatu v Táboře. Po krátkém čase ji nebohá žena přepíše na něj.
V Praze i mimo ni muž organizuje společné pitky, při nichž podle závěrů vyšetřovatelů někdy nechybí ani drogy. Jana je zcela v jeho moci.
Soudní znalci později docházejí k závěru, že Martin je potenciálně nebezpečný egocentrik a jako takový absolutně postrádá jakékoli city k druhým lidem. Přesně tak se i chová, když předvádí v hospodě kamarádům choulostivé fotografie své opilé družky.
Mord připravuje celý rok
Plánování vraždy jej ovládne natolik, že ztrácí soudnost a hledá mezi kamarády někoho, kdo by se úkolu ujal. Obrací se na Michala K., jehož svědectví zazní později u soudu jako jedno z klíčových.
„Dostal jsem nabídku, abych ji zabil, ale nevěřil jsem tomu a dělal si z toho legraci,“ uvádí dotyčný. Charakterizuje Martina jako člověka, který „má v hlavě zlo“.
Dokládá to také svědectvím, že se dotyčný zmiňoval, že jeho bytná „může uhořet třeba v chatě“. Podle jeho slov prý ženu často svazoval, týral ji bitím a nutil jí omamné látky.
Osudný říjnový den
Když se Martinovi nedaří najít někoho, kdo by odporný čin provedl za něj, ujme se toho sám. Pečlivě vše připravuje.
Onoho osudného 6. října 2015 se vydává do Tábora, ofotí si jízdní řád autobusů a pořídí si i fotografie Švehlova mostu, ze kterého chce svoji oběť shodit.
Má představu, že všechno půjde hladce, zvláště když bude žena omámená alkoholem a možná i léky nebo jinou omamnou látkou. Po společné pitce na chatě se vydají k mostu, ale u restaurace Pintovka už Jana dál nemůže.
Chvíli společně posedí na lavičce, a když žena upadne do bezvědomí, odtáhne ji mladík surově do křoví, kde ji nechá zemřít.
Smrt jako dárek
Policie tehdy případ uzavře jako náhlou smrt bez cizího zavinění. Nicméně dcery zesnulé se nechtějí se závěry vyšetřování smířit, a tak jej obnoví. Už za života své matky mají podezření, že má Martin nekalé úmysly.
Když se dozvědí, že na něj převedla svůj majetek, snaží se ji zbavit svéprávnosti. Kriminalisté skutečně objeví novou významnou stopu. Na táborské chatě objeví dopis, v němž Jana s mladíkem rozvazuje všechny smluvní vztahy.
Při dalším pátrání narazí na jeho korespondenci, kde se chlubí, jak snadno přišel k majetku. Dokonce píše, že mu oběť darovala k narozeninám ten největší dárek – svůj život.
Potrestají jej za přípravu
V listopadu 2018 pošle předseda senátu Petr Černý obžalovaného na 15 a půl roku za katr, avšak zatím nepravomocně. „Nemůžeme říct, že je vrah, ale víme, že vraždu z majetkových důvodů rok připravoval.
A i příprava je v těchto případech trestná,“ vysvětluje přítomným. Obhájce obžalovaného Jaroslav Blažek podá přímo v soudní síni jménem svého klienta odvolání.
