Krásně duhové bubliny plující vzduchem a hrdost nad vlastní šikovností těší už generace dětí. Ale zatímco dříve si museli vystačit s brčkem, vodou a mýdlem, dnes mají mnohem dokonalejší vybavení.

A když se do toho opřou skuteční profíci, mohou z bubliny udělat tunel nebo do ní zavřít stovky lidí!

I když se bublifuk může jevit jako relativně moderní hračka, jeho historie sahá hodně hluboko do minulosti. Některé starověké civilizace, jako například Mayové, podle některých badatelů možná používaly techniky tvorby bublin pro zábavu a náboženské účely.

Používaly přitom přírodní látky, jako jsou mízy různých dřevin nebo pryskyřice, s jejichž pomocí vytvářely směs vhodnou pro tvorbu bublin.

Koloběh života

Hlavně u kultur ve Střední a Jižní Americe mohlo jít spíše o součást rituálů, protože historikové předpokládají, že samotný akt foukání bublin pro ně symbolizoval koloběh života a smrti a křehké bubliny představovaly pomíjivou povahu lidské existence.

V západním světě se děti, a možná i dospělí, bavily foukáním bublin snad i během středověku, ale s jistotou jde o populární zábavu v 17. století.

Svědčí o tom dobové malby, zobrazující děti, jak vyfukují bubliny pomocí tenkých trubiček, známé je například dílo francouzského malíře Jeana-Baptisty-Siméona Chardina (1699–1779) s názvem Mýdlové bubliny.

O něco později použije londýnská firma A. & F. Pears v reklamní kampani na svá mýdla obraz Bubliny anglického umělce Johna Everetta Millaise (1829–1896) z roku 1886, na kterém je chlapec pozorující vyfouknuté bubliny.

Od mydlin k barevným lákadlům

Generace matek v 18. a 19. století dávaly svým dětem zbytky mydlin po praní prádla, aby si mohly foukat roje bublin. V roce 1918 požádal americký koumák John L. Gilchrist o patent na roztok, jehož výroba je snadná a levná.

Díky tomuto vynálezu se bublifuky zanedlouho stanou jednou z prvních masově vyráběných hraček. Již ve 20. letech 20. století se dají koupit směsi na vyfukování bublin dokonce i u pouličních prodavačů.

O dvacet let později začínají výrobci balit bublifuky do barevných a dekorativních obalů, což přispěje k jejich popularitě mezi dětmi. Dnes jsou oblíbenou hračkou po celém světě.

Různé receptury roztoků umožňují vyfukovat bubliny nejenom rozličných velikostí, ale i tvarů. Také se objeví zdokonalené nástroje na foukání bublin, od jednoduchých brček přes nástavec s očkem až po speciální „dýmky“.

Kouzla s bublinami

A z původně dětské zábavy se stane i atrakce, když umělci na celém světě začnou předvádět dechberoucí vystoupení plná bublin. Většina z nich si roztoky pro svou show vyrábí sama.

Jednou z uznávaných hvězd v tomto oboru je profesionální český „bublinář“ Matěj Kodeš (*1983), který je držitelem více než desítky světových rekordů. Mezi jeho úspěchy patří například uzavření 275 lidí a automobilu do jedné obří bubliny.

Dalším rekordem je vytvoření bublinového tunelu o délce 24 metrů. Kodeš také nechal letět vzduchem obří bublinu dlouhou 7,58 metru, širokou 1,18 metru a vysokou 2,3 metru.