Málem ho skřípne do vchodových dveří paneláku. „Vůbec jsem si vás nevšimla,“ usměje se žena na neznámého mladíka. Zeptá se, zda má zamknout. „Nemusíte,“ spiklenecky se na ni ušklíbne. Ve stejný okamžik zaútočí. Chce sex a doufá, že ho nedostane zadarmo. Odpor ho totiž vzrušuje nejvíc.
Je inteligentní, fyzicky zdatný a ženám se zdá na první pohled atraktivní. Na ten druhý v něm nemálo z nich objeví nenasytnou bestii. Sadistický vrah Miroslav Stehlík svých předností zneužívá k uspokojení sexuálního chtíče.
V období mezi 22. říjnem 1982 a 1. zářím 1983 promění pražské ulice v místo, kde se žádná žena nemůže cítit v bezpečí. Jeho 314 dní dlouhý teror se do kronik českého zločinu zapíše jako jedno z nejhorších období, které stověžatá metropole v 80. letech zažila. A dost možná nejen v nich.
Vyrůstá v rodině plné dalších psychopatů
Muž, narozený 14. června 1956 v Praze, pochází ze sedmi sourozenců. Dva z nich zemřou už jako malé děti a Miroslavovi tak zbydou 4 bratři. V jejich domácnosti to odjakživa čpí alkoholem. Přílišnou náklonnost k němu totiž chovají oba jejich rodiče.
I kvůli tomu se v rámci hlavního města často stěhují. Otec bývá agresivní, ale tento rys není na jeho povaze to nejzávažnější. Opakovaně totiž pohlavně zneužívá nezletilé dívky, za což ho v roce 1960 stihne trest tvrdého kriminálu. Později se má dokonce pokusit o vraždu!
Otčím ho „vychovává“ vidličkou
Jelikož k prznění holčiček dochází údajně s vědomím jeho manželky, zástupci československé justice ji obviní z mravního ohrožování mládeže. Pětice bratrů končí tím pádem v dětském domově.
Miroslava sem úředníci umístí v jeho 3 letech a zůstane tu až do doby, než si ho matka vezme zpět – tedy asi dva až tři roky. Stehlíkovi se definitivně rozvedou v roce 1962 a žena se zhruba za 12 měsíců provdá znovu – za chlápka polského původu.
„Tloukl nás vším, co bylo po ruce. Jednou mi třeba zapíchl do ruky vidličku, protože jsem si navlíknul špinavé fusekle,“ pamatuje si budoucí sériový vrah.
Drží spolu, když se mlátí
Těžko se za takových okolností divit, že i skupina sourozenců má pověst pouličních rváčů. „Moc rádi jsme se neměli, pomáhali jsme si jedině při bitkách,“ řekne jednou Miroslav.
O dalším osudu některých z jeho bratrů nejlépe vypovídají záznamy v jejich trestních rejstřících. O rok mladší bratr Pavel v roce 1981 ubodá svou sousedku, protože mu připomíná nenáviděnou tchyni. Vyfasuje za to čtvrt století za katrem.
Jiný z problémových Stehlíků se na podobné místo podívá kvůli majetkové trestné činnosti. Roli pomyslné černé ovce však navzdory těmto skutečnostem sehrává někdo jiný.
