Milovníkovi luxusu Jindřichovi VIII. se během života splní jenom některá přání. Jedním z těch, která si musí odepřít, je vlastnictví spony se třemi rubíny. Ani vleklá jednání ale nedospějí k tomu, aby si ji mohl potěžkat v ruce.
Současný anglický historik umění, sir Roy Strong (*1935), popisuje šperk zvaný „Tři bratři“ jako „nejslavnější a nejromantičtější“ z tudorovských a stuartovských korunovačních klenotů.
Burgundský vévoda Jan Nebojácný (1371‒1419) objednává extravagantní ozdobu v roce 1389 u pařížského klenotníka Hermana Ruissela (1360‒1420). Roku 1412 klenot zastaví, ale o sedm let později ho vykoupí.
Po jeho zavraždění vlastnictví přechází na jeho syna, burgundského vévodu Filipa Dobrého (1396‒1467). Z jeho inventáře pochází první popis klenotu:
„Velmi jemná a bohatá spona, zdobená uprostřed velkým špičatým diamantem, a kolem ní jsou tři jemné čtvercové balasové kameny zvané tři bratři a tři velké jemné perly mezi nimi. Pod touto sponou visí velká jemná perla ve tvaru hrušky.“
Osudová chyba
Třem rubínům se přezdívá „Tři bratři,“ protože jsou skoro stejné velikosti a hmotnosti. Filip ale o klenot na konci svého života přichází. Čelí vzpouře v Lutychu, kde se měšťané brání jeho nadvládě.
Vojska obléhající město vede jeho syn Karel Smělý (1396‒1467), který udělá jednu osudovou chybu. Šperk si vezme s sebou války. Když švýcarská strana vyhraje, její kořistí se stanou i Tři bratři a padnou do rukou basilejských úředníků.
Ti o 40 let později dají lup do prodeje. Klenot koupí bohatá bankéřská rodina Fuggerů.
Součást klenotů
Chamtivý anglický král Jindřich VIII. (1491‒1547) zatouží získat Tři bratry pro sebe. Jménem Fuggerů jedná prostředník Jasper Dowche, který je z tahanic už vyčerpaný.
Roy Strong označuje podrobnosti transakce za „nejasné.“ Dohadování navíc přeruší Jindřichova smrt a potěšení ze šperku si vychutná až jeho syn Eduard VI. (1537‒1553).
K dohodě o prodeji dojde v květnu 1551 a Tři bratři se stávají součástí anglických korunovačních klenotů. Šperk dostane královna Marie I. (1516‒1558) krátce před svojí korunovací, která proběhne 1. října 1553. Chce oslnit dvůr.
Opravdu mimořádnou pozornost šperk ale získává až za vlády Alžběty I. (1533‒1603), která si ho oblíbí. Má ho na sobě na dvou portrétech a mramorové bustě.
Tajná operace
Když Alžběta odejde na onen svět, skvost dědí stuartovský král Jakub I. (1566‒1625), Slávu klenotu zachycuje jeho stroze vypadající portrét, kde šperk kontrastuje s prostým černým kloboukem.
Strong poznamenává, že v roce 1606 jde o jeden z klenotů, který nikdy neměl zmizet z majetku anglické koruny. Ani to ale nestačí k tomu, aby zůstal zachován jako součást anglických korunovačních klenotů.
V roce 1620 Tři bratři sehrají roli v tajné operaci, při které budoucí král Karel I. (1600‒1649) soupeří o ruku španělské infantky.
Klenot putuje do Španělska, kde má ohromit španělského krále Filipa IV. (1605‒1665) a Karlovu potenciální nevěstu. Jeho cena je tehdy odhadována na 7000 liber.
Obtížné hledání kupce
Anglická koruna se ale propadá do dluhů a vlády se ujímá Oliver Cromwell (1599‒1658). Karel I. krátce poté v roce 1625 poprvé prodává klenot do Nizozemí.
Zpět ho získává v roce 1639. Kolem roku 1640, v době vrcholící občanské války, ale koruna zoufale potřebuje finanční prostředky.
Karel I. proto vysílá svoji manželku Henriettu Marii (1609‒1669) na kontinent, aby zastavila některé královské šperky. Do Haagu připluje v březnu 1642, ale i přes svoji snahu prodat Tři bratry se nepodaří najít kupce.
V roce 1644 Henrietta Maria uprchne do Paříže a tehdy šperk konečně prodá. Po roce 1645 už o něm nikdo nikdy neuslyší. Objevují se zvěsti, že ho vlastnil kardinál Jules Mazarin (1602‒1661), ale dodnes o něm neví nikdo nic.
