Starověk (3500 př. n.l. – 6./7. stol n.l.) – ve starověkém Egyptě byla ideálem krásy štíhlá žena s úzkými rameny, vysokým pasem a symetrickým obličejem.
Oproti tomu v Řecku byla uctívána především mužská krása, ženy mohly být i baculaté, jejich kůže však neměla být vystavována slunci.
Renesance (1400-1700) – krásu představovalo zaoblené tělo, včetně plných boků a velkých prsou. Ideálem krásy u žen byla bledá pokožka, blond vlasy a vysoké čelo.
Viktoriánská Anglie (1837–1901) – v éře korzetu slavila úspěch postava ve tvaru přesýpacích hodin, ženy nosily dlouhé vlasy jako symbol ženskosti, bylo oslavováno postavení žen jako matek a manželek.
20. léta (1920) – trendem je chlapecká postava, plochý hrudník a snížený pas, dlouhé vlasy jsou nahrazovány účesem zvaným bob. Místo korzetů se nosí podprsenky a splývavé šaty.
Zlatá éra Hollywoodu (1930–1950) – návrat k uctívání postavy tvaru přesýpacích hodin, ideálem krásy je Marylin Monroe s oblými křivkami, velkými prsy, ale štíhlým pasem.
Ale i další hollywoodské hvězdy, třeba Rita Hayworthová.
Swingové šedesátky (1960) – vrchol feminismu, ideálem krásy je vyhublá modelka Twiggy se svou chlapeckou postavou, dlouhýma štíhlýma nohama a umělými řasami.
Éra supermodelek (1980) – trend udávají supermodelky jako Cindy Crawford, Claudia Schiffer či Naomi Campbell, jsou vysoké, štíhlé, atletické, ale stále mají ženské tvary.
Heroin chic (1990) – ideálem této doby je křehká, zanedbaná a hubená modelka Kate Moss, která vypadá jako drogově závislá.
Postmoderní krása (2000 – dodnes) – návrat k ženské postavě, s velkými ňadry a extrémně velkým pozadím, ale štíhlým pasem, archetypem je Kim Kardashian. Aby se tomuto trendu vyrovnaly, postupují ženy často plastické operace.
