„Ještě si dej,“ přisune spartský muž nádobu s vínem k ústům svého otroka. Ten se ničemu nebrání. Je už napůl namol a vděčně si znovu lokne. „Chutná ti, viď?“ Otrok přikývne a začne něco nesrozumitelně blábolit. Teď je ten správný čas, pomyslí si Sparťan. Odloží nádobu a zmizí v domě.

Zavolá své dva syny a přivede je ven na dvorek. „Vidíte?, takhle skončíte, když budete hodně pít,“ varuje svého osmi a desetiletého potomka. Asketická spartská společnost si je dobře vědoma následků, které nadměrné pití vyvolává.

Podobné výchovné lekce jsou zde proto na denním pořádku. Ve Spartě dokonce popíjení podléhá přísným pravidlům. Na veřejnosti se smí popíjet jenom ve vybrané dny.

Začátek hostiny patří ředěnému nápoji

V Aténách i jinde ve starověkém Řecku je postoj k popíjení vína volnější než ve vojensky vedené Spartě, ovšem podmínkou je umírněné pití. Ostatně alkohol jako lék propaguje v rozumném množství i sám řecký lékař Hippokrates (460–377 př. n. l.).

Hostiny začínají popíjením vína namíchaného s vodou v malých číškách, teprve později se servíruje neředěné a ve větších nádobách. Těžká opilost se ale trestá smrtí.

Víno vrhají na terč

„Zahrajeme si kottalos,“ navrhne kdosi z účastníků symposionu a všichni nadšeně souhlasí. Hra se do určité míry podobá našim šipkám. Jenže místo ostrých hrotů se na cíl vrhají zbytky vína v nádobách. Hostina pak končí a úklid po ní není rozhodně jednoduchý.

Některé symposiony jsou umírněnými diskusemi s číší vína, jiné se zvrhnou v bujaré pitky.

Filozof kritizuje opilce

Přílišné popíjení kritizuje sám řecký filozof Platón (427–347 př. n. l.): „Protože se pro nevzdělanost nesvedou někteří lidé při pití bavit ani sami se sebou, musí si vzít na pomoc tanec či zvuk píšťal.

V lepší společnosti stačí si však bez těchto hloupostí, i kdyby vypili mnoho vína.“ Ve svém spise Zákony se pak zmiňuje o tom, že mladiství by víno vůbec neměli pít, mladí muži jen přiměřeně a teprve ve starším věku si mohou dopřát alkoholu podle chuti.