Pořád se to říká, všichni to známe…, ale pravda to rozhodně není! Jak tyto mylné představy vznikly a proč jim pořád tolik lidí věří?
Bez čepice zaručeně prochladneme, moč dezinfikuje rány a po kávě hned poběžíme na záchod. Dětem nedávejte moc sladkostí, nebo se promění v divokou zvěř. Co z toho platí? Nic!
Mýtus č. 1:
Chameleoni mění barvy podle prostředí
Na listech zelený, na větvi hnědý… Také jste si mysleli, že chameleon mění barvu podle prostředí, ve kterém se zrovna nachází?
Je to o dost složitější! Záleží na jejich psychickém stavu, na teplotě, na světle či na komunikaci s ostatní barvoměnivými kolegy.
Chameleoni mohou mít mnoho různých odstínů, podle toho, jak se zrovna zvětší barevné buňky chromacyty pod vrchní průsvitnou vrstvou kůže. Samci jsou nejpestřejší v souboji nebo páření, samice tehdy, když chtějí nalákat partnera.
Mýtus č. 2:
Nejvíc tepla se ztrácí od hlavy
„Nechoď ven bez čepice, nastydneš,“ varovali nás vždy rodiče s tím, že právě hlavou přeci z těla uniká největší množství tepla. Dávné tvrzení se pokusí prověřit řada vědeckých studií, žádná to však nepotvrdí!
Vždy se ukáže, že „hlavou“ ztratíme asi 7 až 10 % tepla, což jen odpovídá poměru hlavy ke zbytku těla.
Mýtus mohl vzniknout v polovině 20. století, kdy americká armáda provádí experimenty v mrazivých teplotách. Chybně tehdy dojdou k závěru, že vojáci bez pokrývky hlavy se ochladí o 45 % rychleji než ti s čepicí.
Mýtus č. 3:
Jeden rok v životě psa je sedm lidských
Když je psovi 10 let, je to jako našich 70! Dodnes známé přepočítávání psích let na lidské však nedává nesmysl.
Mnozí například namítají, že pes je v jednom roce plodný, zatímco člověk v sedmi nikoliv, a tak francouzský veterinář Albert Lebeau v polovině 20. století navrhuje počítat jeden psí rok jako 15 lidských.
Jenže když se pes dožije třeba 15 let, u člověka by to bylo 225!
Různé tabulky dnes nabízejí jakýsi kompromis. První rok života psa je jako 15 lidských, dva roky jako 24 lidských, a pak už každý roku přibudou jen čtyři. Přesněji to však pro každou rasu platí jinak!
Mýtus č. 4:
Slunečnice se otáčí za sluncem
Něco na tom bude, jinak by přeci neměla takové jméno! Představujete si tedy velké žluté květy, jak se celý den natáčejí za sluncem? To jste na omylu!
Z rostliny se otáčejí pouze listy či nevykvetlá poupata. Ráno míří k východu, během dne stíhají slunce tak, aby měly co nejvíce světla nutného pro fotosyntézu, večer ukazují zhruba na západ. A do rána se vrátí zpět.
Jakmile však poupě rozkvete ve „skutečnou“ slunečnici, otáčení je konec! Květ směřuje celý den k východu a listy k jihu.
Mýtus č. 5:
Po cukru jsou děti hyperaktivní
„Nedávejte dětem sladké, bude to s nimi k nevydržení!“ Za dodnes rozšířený mýtus údajně může kniha amerického pediatra Bena Feingolda (1899-1982) Proč je vaše dítě hyperaktivní z roku 1975. Za viníka problému v ní označí právě velké množství cukru!
A protože se tehdy na zklidnění dětí běžně používají silné léky, rodiče jen uvítají šetrnější řešení a moudro o vynechání sladkostí nadšeně předávají dál.
Důkazy jsou ale nepodložené a již studie britských vědců z roku 1994 vše vyvrátí! Děti, které při experimentu dostávají cukr, se chovají úplně stejně jako ty, které mají jen placebo.
Mýtus č. 6:
Arašídy jsou ořechy
„Dáte si oříšky?“ pokud před návštěvu po této otázce postavíte misku arašídů, řekli jste pěknou hloupost! Arašídy žádné oříšky nejsou, i když tak vypadají, chutnají a i v obchodě je najdeme v regálu mezi lískovými, pekanovými či kešu.
Zatímco jiné ořechy ale rostou na stromě, arašídy vylupujeme z lusků jihoamerické rostliny podzemnice olejné. Jedná se o luštěninu a blíže než třeba k vlašským ořechům mají k hrachu!
Mýtus č. 7:
Po kávě jsme dehydratovaní
Káva se do pitného režimu nepočítá, protože dehydratuje! Ke kávě je třeba vypít aspoň malou sklenici vody! Vypil jsem kávu, proto teď musím běžet na záchod! Ve spojitost oblíbeného nápoje s odvodňovacími účinky stále věří mnoho lidí. A zabývá se tím i řada vědeckých studií.
Co zatím zjistily? Pokud vypijete kávy opravdu hodně a nejste na kofein zvyklí, pak by mohly ledviny skutečně vylučovat o malinko více tekutiny. Běžný šálek kávy však zavodní tělo úplně stejně jako totožné množství vody!
Mýtus č. 8:
Velká čínská věž je vidět z vesmíru
„Konečně se přesvědčím na vlastní oči,“ těší se první čínský astronaut Jang Li-Wej (*1965) v roce 2003 a z okénka kosmické lodi Šen-čou 5 vyhlíží Velkou čínskou zeď. Nic ale nespatří!
Tvrzení, že gigantická stavba je jediným lidským objektem viditelným z vesmíru, tedy pravdivé není!
Záleží však na tom, odkud vesmír počítáme. Z Mezinárodní vesmírné stanice, která planetu obíhá ve výšce okolo 350 km, ji běžným pohledem nespatříme. Z tzv. nízké oběžné dráhy okolo 200 km nad Zemí už ano.
Pak ovšem jediná rozhodně nebude – rozpoznáme i egyptské pyramidy, dálnice, letiště či velké mosty.
Mýtus č. 9:
Moč je sterilní
Řada internetových příruček doporučuje použití moči jako dezinfekčního prostředku. A i její sterilitě jsou dlouho přesvědčeni i lékaři!
Díky skvělé práci ledvin by měla být čerstvá moč zbavena všech mikroorganismů – nové se do ní dostanou až poté, co opustí tělo.
Když ale roku 2012 vědci v Chicagu odeberou moč zcela zdravým ženám, ukáže se, že je to jinak! Ve vzorcích jsou nekultivovatelné bakterie, které nemohou vyrůst v laboratorních podmínkách. A objeví se i při odebrání moči přímo z močového měchýře. Sterilní moč je tedy jen mýtem!
