Davy skandují, peří létá. Kohoutí zápasy mají rituální charakter. Právě odtud, ze starověké Kukkutarmy, v překladu Kohoutího města, se rozšíří domestifikovaná drůbež do světa. Ale pozor: Zde je posvátná a nejí se!

Ve 2. tisíciletí před Kristem tu může žít až 100 000 obyvatel, což z „Kohoutova“ dělá metropoli světového významu. A živo tu skutečně je. Po řece Indu se do perfektně naplánovaného města plaví lodě se zbožím. Že jste o tomto starověkém zázraku neslyšeli? Ale ano, už nějakou dobu se mu říká Mohendžodaro, v překladu Mohyla mrtvých.

Co může za zkázu Mohendžodara?

Najdete ho v pákistánské provincii Sindh. Perla harappské kultury má rovnoběžné hlavní třídy, vnitrobloky se studnami a důmyslný systém kanalizace skrytý pod ulicemi. Splachovací záchody, koupelny, veliká okna na soukromé zahrady.

Centrem všeho dění je citadela o rozměrech 200×400 metrů stojící na 16metrovém hliněném návrší. Její centrum nabízí lázeňský komplex. Ve své době co do luxusu nemá toto místo konkurenci. Proč je tedy okolo roku 1900 př. n. l. opuštěno?

Může za to snad fakt, že se zde najde jen minimum zbraní, a je místní lid převálcován bojovnějšími národy? Nebo se koryto řeky Indu přemístí právě touto dobou jinam? Pokud se rozhodnete přijít záhadě na kloub osobně, nedělejte to v květnu a červnu. Teploty tu někdy pokořují až 50 °C.