Rozhodně se nenarodí se stříbrnou lžičkou v puse. Někdo by řekl, že když se sudičky sešly 22. října 1925 u kolébky Václava Mrázka, předurčily mu naprosto opačný start do života.

Navzdory rozšířené představě o blahobytu první republiky, Mrázkova rodina živoří v chudobě. Hoch má celkem 11 sourozenců.

Uživit tolik krků není snadné za žádných okolností. V případě, že člověk tře bídu s nouzí, je to prakticky nemožné.

Míří na zahraniční misi

Inteligencí Václav příliš neoplývá. Se školní lavicí se rozloučí poté, co proleze pátou třídou. Touží sevřít v ruce zbraň. Jenže dostat se k armádě nebo k policii je pro něj vyloučené – ať pro jeho nízkou inteligenci, nebo malou výšku.

Šance se mu naskytne po konci 2. světové války. Přihlásí se k doprovodu humanitárních zásilek UNRRA, směřujících do Rumunska a Bulharska. Nábor k téhle ozbrojené složce zřejmě nesvazují příliš velké požadavky a nároky. Jisté je, že Mrázek se do týmu dostane.

O slovo se hlásí deviace

Členové jeho jednotky si ale humanitární pomoc vykládají po svém. Zásoby si rozeberou a následně stanoví vlastní taxu. Nepožadují přitom pouze peníze.

Při pohledu na to, jak se zoufalé ženy účastní orgií za nějaké to sousto do žaludku, se začíná formovat Mrázkovo nové já. Postupně v sobě objevuje sexuální choutky, které se probíjejí na povrch. Později objeví pornografii s mučením i sadistickými praktikami.

Mladík z chudé rodiny se rychle přetváří. Časem se u něj hlásí o slovo celá škála deviací včetně nekrofilie, zoofilie i pedofilie. Jeho vysněná žena vlastně ani nepotřebuje hlavu!

Vloupe se do márnice

Jenže po návratu do vlasti už nemá tu moc jako předtím. Nějaký čas žije normálním životem. Po nástupu komunismu najde „útočiště“ v chomutovských Válcovnách trub Gustava Klimenta. Dotáhne to až na pozici mistra. Okolí ho vnímá v zásadě pozitivně.

Vidí v něm samotářského podivína, který ale umí vzít za práci a chová se slušně. Navíc nekouří, nepije a neholduje hazardu. Jenže za fasádou tichého, servilního chlapíka se rozpíná sexuální predátor, který propadá úplně jiným závislostem.

Lomcují s ním stále bizarnější představy. Aby se ukojil, pokusí se dokonce vloupat do márnice. Živé oběti však představují sladší lákadlo. Prahne po znehybňování vyděšených, bezbranných žen.

Kdo by se bál malého mužíčka?

Zatímco se prochází nebo projíždí na kole okolím Chomutova, chapadla bestie v jeho nitru jej omotávají víc a víc. Při pohledu na ladné křivky něžného pohlaví se ho zmocňuje silné vzrušení.

„Cítil jsem návaly krve do hlavy, která mě pak strašně bolela,“ bude později vzpomínat. Navenek však nic z toho není vidět. Kdo by se bál nenápadného mužíčka, který rozhodně neoplývá výraznými fyzickými dispozicemi? Svoji první vraždu spáchá Mrázek 21. srpna 1951 u obce Drahonice.

Poprvé útočí s klackem

Když se nevrátí domů teprve 15letá Hana, její rodiče trnou hrůzou. Rozhodně neměla pást krávy až do noci. Otec se vydá na louku za vsí. Snaží se dceru najít. Ten nejhorší scénář, který si vůbec může představit, se stal skutečností.

Nemůže tušit, že Mrázek dívku přepadl s klackem v rukou. Třikrát ji tvrdě udeřil. Z nehybného těla strhal šaty a zneužil ho. Dívka nestihla před smrtí ani hlesnout.

Střelný prach exploduje

Již v neděli 16. září udeří podruhé. Tehdy se 32letá Bronislava vrací z návštěvy manžela v nemocnici. Sleduje, jak poslední autobus mizí v nejbližší zatáčce. Musí se ale dostat domů. Nezbývá jí než si pořádně protáhnout nohy. Ráznými kroky odměřuje metr za metrem ze své cesty.

Náhle se proti ní vyloupne postava menšího muže. Nevypadá právě nebezpečně – ovšem jen do chvíle, než se v jeho ruce objeví pistole. Bronislava dobře ví, co projektily z takové smrtící „hračky“ dokážou. Nedostane však příležitost k jakékoli reakci. Střelný prach exploduje celkem třikrát.

Místo přítele se dočká vraha

Maniak je z prožitých mordů v sedmém nebi. Nejvíc ho naplnil pohled na hroutící se tělo po zásahu projektilem. Další mord spáchá v červnu 1952. V obci Hořenec se koná taneční zábava.

Krátce po půlnoci se ze sálu ztratí Marie, jedna z nejobletovanějších holek ve vsi. Vyhlíží svého přítele za řídítky motorky. Aby si ukrátila čas, vyrazí k místu zvanému Na Seníku. Tam narazí na chladnokrevného kata. Práskne výstřel.

Tělo odtáhne k transformátoru

Mrázek chvíli čeká, jestli štěkot pistole nepřivolal nežádoucí pozornost. Naslouchá zvukům noci. Když usoudí, že vzduch je čistý, odtáhne bezvládné tělo k transformátoru. Rozpárá dívčiny šaty. Ji samotnou při tom pořeže na břiše. Sexuálně se ukojí.

Nakonec položí na hlavu oběti rozřezané oblečení a uprchne. Na bicyklu se bezcílně toulá krajinou a křižuje vesnice, než zahodí Mariinu sukni.

Tak kampak, slečno?

Následující dva roky se Mrázek spokojí se sexuálními útoky na nezletilé dívky. Čtvrtou vraždu přidá v červenci 1954. Sotva 16letá Jiřina míří do lesa nedaleko Chomutova. Má tu dostaveníčko se svým přítelem.

Ještě předtím ale musí nasekat trávu. Vykračuje si zlehka, nadnáší ji bezstarostné mládí i bezmezná víra ve šťastnou budoucnost. Cestou mine cyklistu. Příliš si ho nevšímá. Pořádně ho vezme na vědomí, až když se ten člověk vrátí a prohodí:

„Tak kampak, slečno?“ Odpověď jí odumře na jazyku. I kdyby stačila něco říct, přehlušil by její slova výstřel z pistole.

Vraždí i ze závisti

Policisté si vytipují množství podezřelých se sexuálními úchylkami. Spolupracují také s odborníky přes lidskou duši. Důkladným sítem projdou desítky tisíc osob. Skutečný pachatel v něm ale neuvízne.

V srpnu 1955 si dá v lese mezi Chomutovem a Březencem schůzku páreček dvou mladých lidí. Pošťačku Libuši (19) to táhne k o sedm let staršímu úředníku Karlovi.

Jejich vzájemná náklonnost je ale trnem v oku Mrázkovi, který dvojici náhodou načapá v intimní chvíli. „Když jsem viděl, jak se objímají, pocítil jsem lítost, že se prostě mají rádi a že mi to není dopřáno,“ přizná deviant kriminalistům.

Sáhne po svém osvědčeném pomocníkovi. A oba zavraždí.

Čapne ho horník

Po tomto útoku ze severu Čech odejde. Nové působiště najde na Kladensku. Tady spáchá svou poslední vraždu – začátkem listopadu 1956 při loupeži zamorduje 57letou Alžbětu. V  březnu roku 1957 je odhalen, když se motá v šatně horníků.

Jeho dopadením se vysvětlí drobné krádeže, které horníky trápí už nějaký ten pátek. Jenže jak vyjde najevo v průběhu vyšetřování, tenhle nenápadný chmaták toho má na svědomí mnohem víc. Prozradí to pistole, jež je nalezena během domovní prohlídky.

Cesta do „podsvětí“

Už v listopadu 1957 si Václav Mrázek vyslechne nekompromisní ortel. Na jeho konci visí konopná oprátka. Shodou okolností dojde k potvrzení verdiktu zhruba o měsíc později, konkrétně 5. prosince.

Jedná se skutečně o symbolické datum – vždyť ten den odnášejí čerti všechny hříšníky do pekla. Snad proto, že Mrázek není zlobivé dítě, ale surový násilník a vrah, musí si na svou cestu do pomyslného podsvětí ještě pár dní počkat.

Dne 30. prosince 1957 vyměří kat v pankrácké věznici správnou délku provazu. Drobné maniakovo tělo se na něm lehce zhoupne. Nového roku už se nedožije.