Lidé se smějí, když chtějí vyjádřit emoce, když slyší vtip nebo jim zkrátka něco přijde legrační. Anebo když je někdo lechtá! Jak je to ale se zvířaty? Mají to také tak?

V roce 2009 to britská psycholožka Marina Davila Rossová vyzkouší na těch nejmenších. Na jedné straně si vezme skupinu kojenců, na druhé opičí mláďata, malé orangutany, šimpanze a gorily, a všechny pořádně polechtá. Jak to dopadne? Smějí se děti i opice!

Podle Rossové jsme zdědili schopnost smíchu od posledního společného předka lidoopů, který žil před 10 až 16 miliony let.

Nejpodobněji lidem se smějí šimpanzi, mají přitom vyceněné zuby a dokážou měnit různé podoby smíchu. Od tichého usmívání až po řehtání se na celé kolo.

Pozadu nezůstávají orangutani, známí tím, že se smějí lidským kouzelnickým trikům. Smích orangutanů nebo goril však není tak výrazný jako u šimpanzů a mohli bychom si ho snadno poplést s funěním.

Když si krysy hrají…

Zlechtat krysu není snadné. V laboratoři to však dokáže Jaak Panskepp (1943-2017), psycholog a neurovědec z Washingtonské státní univerzity, a zjistí, že krysy na lechtání reagují podobně jako lidoopi. Smějí se!

A vlastně nejen při lechtání, smějí se i při komunikaci s ostatními krysami, při boji nebo při páření.

My však krysí smích nikdy neuslyšíme! Lidské ucho dokáže vnímat zvuk přibližně od 16 do 20 kilohertzů, krysy ale vypadávají při smíchu zvuky mnohem vyšší, až 50 kHz.

Když ale Panskepp studuje smích hlodavců dál, zjistí že jeho intonace je téměř stejná, jako když se děti smějí při hře. A že při podobných aktivitách tedy nejspíš zažívají podobné emoce.

A co víc, ukáže se, že při smíchu pracují u krys stejná emoční centra v mozku jako u lidí!

Smíchem proti (psímu) stresu

Zdá se vám, že váš pes nějak divně funí? Možná se zrovna směje. Když dají vědci ze Sierra Nevady psům speciální mikrofon, podaří se jim rozpoznat určitý typ dýchání, který se liší od běžného funění…

Je to smích, pro psy velmi důležitý emoční projev! Při pozorování psů z útulku se například jasně prokáže, že smích u psů výrazně snižuje hladinu stresu, uklidňuje je a zmírňuje agresivitu.

Známými smíšky jsou kromě psů také delfíni. Odborníci na to přijdou v roce 2004, kdy při jejich sledování zaznamenají zvláštní zvuky – jakési pulzy spojené s hvízdáním.

Delfíni je vydávají jen při hře, nikoliv, když dojde na nebezpečnou situaci, což přesně odpovídá i podstatě smíchu u lidí.

Vlastnost zvířecí?

Že se se smějí opice, krysy či delfíni, už tedy vědci vědí celkem dlouho. A tak nějak se předpokládalo se, že tím přibližně výčet končí.

Když se ale v roce 2021 na zvířecí smích zaměří antropologové Sasha Winklerová a Greg Bryant z Kalifornské univerzity, vezmou v úvahu všechny jeho možné podoby a nahrávají zvuky speciálními přístroji, nakonec nevěří vlastním uším. Smích totiž odhalí nejméně u 65 zvířecích druhů!

Kromě celé řady primátů se smějí krávy, psi, lišky, tuleni, mangusty i někteří ptáci, třeba papoušek aratinga či flétňák australský.

U některých to sice neslyšíme, protože se podobně jako u krys smích pohybuje v nám skrytých frekvencích, ovšem situace, kterým se smějí, jsou často velmi podobné jako ty naše.

Skoro to tedy vypadá, že smích není natolik navázán na naši kulturu a uvažování, jak si dříve všichni mysleli. A tedy že není čistě lidskou, ale zvířecí vlastností…