Sedí na zídce kousek za vsí, dlouhé coby jí padají přes ramena. Sleduje, jak se jí bosé nohy v neuměle vyrobených dřevácích kymácejí sem a tam – a zasněně se usmívá.

„Griet! Tady jsi! Hledala jsem tě snad všude,“ vynoří se zpoza zatáčky kamarádka. Její zrak hned padne na humpoláckou obuv: „Páni! On tě vážně miluje!“

Když se řekne Holandsko, co se vám vybaví jako první? Tulipány? Větrný mlýn? Ale také typické barevné dřeváky, které si tu každoročně kupují tisíce turistů! Říká se jim klomps a jejich zmapovaná evropská historie se začíná psát v Nizozemsku.

Právě kousek od Amsterdamu a Rotterdamu se najdou nejstarší dochované kousky. Pocházejí zhruba z let 1230 a 1280. O hlubší historii se můžeme jen dohadovat. Víme, že vysoké dřeváky patřily k výbavě antických herců.

Pravděpodobně si je oblíbili i Germáni a Keltové. Jenže, za staletí podlehly zkáze, či skončily hned na konci svého posloužení starověkým nohám jako topivo.

Není dřevák jako dřevák

Na dřeváky by člověk potřeboval slovník. Klompsy to zdaleka nekončí. V sabotkách, tedy celodřevěných botách, pracují v továrnách i na polích chudí Francouzi, Belgičané i Nizozemci.

V Dánsku klapou zase dřevěné træsky, Italové mají zoccolo, v doslovném překladu kopyto, což pochází z latinského soccus – starými Římany oblíbené otevřené boty. Zoccolo se vyrábí hlavně z měkkého dřeva: topolu, vrby, javoru nebo jilmu.

To v Pošumaví nebo jižních Čechách obouvají místní dřevěné mejšle či nejšle. A ani v rámci jednoho malého teritoria není dřevák, jako dřevák. Například ty sedlácké mívají špičatější špičku. Proč? Na pohánění dobytka.

A navíc – bytelný dřevák ochrání nohu, i pokud na ni šlápne třeba kráva. Sedláci by se nestačili divit. Lední brusle na dřevácích nejsou žádnou novinkou, sehnat se dnes ale dají i dřeváky jako kolečkové brusle!

Miluji tě! Tu máš botu!

Dnešní módní dřeváky už mívají ze dřeva jen podrážku. Zbytek doplňuje kůže, koženka nebo dokonce plast. Celodřevěné botky mohou být naopak uvnitř zateplené. Už dávno neplatí, že když chce chlapec vyznat dívce lásku, vydlabá jí dřeváky.

Stejně tak by na nás příbuzní i kamarádi koukali podivně, pokud bychom na svatbu obuli jejich malovanou variantu. Světovým středobodem dřeváků ale přesto stále zůstává Nizozemsko. Vyrobí se tu přes 3 000 000 párů dřeváků ročně. Většinu z nich si odvezou jako praktický suvenýr turisté.

Vnitřek až ve finiši

Chcete si zkusit dřevák vyrobit? Od 20. let minulého století jde již o strojní výrobu, do které lidský faktor zasahuje jen na špičce a patě, ale pokud to chcete zkusit postaru, sežeňte si špalek z některého výše doporučeného dřeva.

Nechte jej ve vodě pořádně namočit a poté dejte částečně vyschnout. Následně se vyseká tvar celého dřeváku, uhladí se a teprve nakonec se vydlabe či vyvrtá vnitřek na nohu.

Nutno dodat, že výrobci dřeváků mají k dispozici speciální nástroje, a tak bude třeba smířit se s tím, že váš dřevák zřejmě nebude nejkrásnější…