Tváří v tvář obrovské šelmě se pračlověk dává na úprk. Kdyby u něj v tu chvíli stál někdo se stopkami a změřil mu čas, za který zdolá vzdálenost do blízkého lesa, ukázala by se hodnota srovnatelná s výkony dnešních olympijských běžců.

Nehoní se ale za medailí, chce si zachránit život a pohánějí ho stresové hormony.

Naši dávní předkové zažívali stres stejně jako my. Mezi jejich a našim stresem ale existuje jeden veliký rozdíl. Prožívali ho pouze ve chvílích, kdy jim skutečně šlo o život. V okamžicích, kdy měli dvojí volbu: bojovat, nebo utéct.

Když je pronásledoval nebezpečný predátor, když se na lovu potýkali s kořistí. Jindy měli klid. My zažíváme stres každodenně.

Stal se nedílnou součástí našeho hektického životního stylu, věrným společníkem všedních dnů, kterého už ani nevnímáme, ale o to je nebezpečnější.

Hladina kortizolu stoupá

Co se děje v lidském těle vystaveném akutní stresové situaci? Když pračlověk vidí před sebou zvíře, pro které se stává potenciální kořistí, může se s ním utkat, nebo prchnout.

Mozek tehdy dává okamžitý pokyn nadledvinkám, které zahajují masivní produkci stresového hormonu kortizolu. Jeho zvýšená hladina stimuluje výrobu dalších hormonů a zároveň zvýší krevní tlak, zrychlí dýchání, zpomalí zažívání.

Aktivují se nejdůležitější funkce pro přežití, méně podstatné jako trávení se odsouvají na druhou kolej.

Jakmile je nebezpečí zažehnáno, tedy pračlověk utekl před predátorem nebo ho zabil, hladina kortizolu opět klesá a funkce se dostávají do normálu – krevní tlak klesne, dýchání se zklidní.

Připraveni k boji

V současnosti se honíme za kariérou, penězi, osobním úspěchem a materiálními požitky, a proto zažíváme stres každý den. Nezbývá čas na relaxaci, odpočinek, stranou jde zdravý životní styl a strava.

Žijeme v neustálém napětí a k vytouženému poklesu kortizolu po zdolaném nebezpečí už bohužel nedochází. Jeho hladina v krvi zůstává trvale zvýšená.

Prakticky neustále fungujeme v režimu „bojuj, nebo uteč“. Nadledvinky po určitém čase už nezvládají nadvýrobu kortizolu, nastává stav adrenálního vyčerpání.

Důsledkem je spousta nežádoucích tělesných příznaků – vysoký krevní tlak nebo bolesti hlavy či zad způsobené trvalou nadměrnou stresovou zátěží. Tělo je neustále připraveno k boji, svaly se stáhnou a dochází k chronickým bolestem a blokádám.

Cesta ulity nebo aktivity

Přemíra kortizolu v krvi se ale bohužel neprojevuje jenom na tělesné schránce. Zasahuje i duševní zdraví. Přicházejí psychické potíže. Mezi jejich nejranější znaky patří únava, ztráta energie a vyčerpanost.

Ruku v ruce s nadměrným stresem jde i pokles soustředění, zhoršení logického myšlení, negativní myšlenky, Vypořádání se stresem je individuální záležitostí.

Někdo se stahuje do ulity, chová se, jako by problémy neexistovaly, a rezignuje, jiný mobilizuje síly a hledá cesty, jak všechno zvládnout. Jaké duševní následky dlouhodobý stres přivolává? Například deprese.

Chemický blázinec v mozku

Deprese se stala módním slovem. Nejednou tak označujeme každou špatnou náladu, která nás potká. Ve skutečnosti ale za depresi může chemická nerovnováha v mozku. Nabourává ji mimo jiné i zvýšená hladina stresových hormonů.

Právě kvůli hektickému životu u většiny lidí dochází k výkyvům této rovnováhy a v podstatě stěží najdete člověka, který by ji měl dokonalou.

Větší míra jejího vychýlení ale může nastartovat vznik deprese projevující se širokým koktejlem příznaků od trvajícího smutku a pesimistického pohledu svět přes apatii, vyčerpanost až po ztrátu chuti k jídlu a poruchy spánku.

Víte, že podle statistik trpělo nějakou formou deprese 4,4 % obyvatel planety Země? Převedeno na čísla je to 300 milionů lidí.

Pokud jde o Českou republiku, nějaké trápení se stavy smutku si podle údajů Světové zdravotnické organizace z roku 2017 užilo cca 5,2 % obyvatel, tedy více než 525 000 lidí.

Které hormony ovlivňují duševní pohodu?

Dopamin podporuje motivaci, jeho nedostatek naopak stavy smutku, pesimismu

Serotonin ovlivňuje emoce, spánek i chuť k jídlu, jeho snížená míra stojí za změnami nálad, poruchami spánku, depresemi i agresivitou

Oxytocin je hormonem lásky důležitým při erotickém vzrušení a vytváření vztahů

Endorfin podporuje euforii, tlumí bolest, do krve se vyplavuje při náročnějších fyzických výkonech

Léky nemusejí sednout

Dopamin a serotonin pracují jako neurotransmitery, přenašeče nervových vzruchů v mozku.

Když se psychiatrovi svěříte se svými příznaky a diagnostikuje vám některý z typů depresí, obvykle vám předepíše léky, antidepresiva, která působením na receptory v mozku stimulují produkci těchto dvou hormonů a ještě třetího – noradrenalinu.

Zvolit správná antidepresiva, která dokážou dostat mozek do ztracené rovnováhy, ale většinou není snadné. Musejí se vyladit každému na míru, což trvá i několik měsíců nebo dokonce let.

Nejednou se stane, že léky „nesednou“ a všechno se vrací na začátek, kdy se musí hledat jiná alternativa. Cesta k duševnímu zdraví je proto klikatá, navíc tabletky neodstraní příčinu problému, ale jenom tlumí příznaky.

Nutné je také jejich dlouhodobé užívání, při spontánním vysazení může dojít ke zhoršení zdravotního stavu.

Tušili jste, že nejvíce lidí postižených depresemi žije v jihovýchodní Asii, cca 27 % ? Naopak za nejšťastnější můžeme označit Afričany, kde s popsanými problémy potýká jenom 9 % obyvatel. Evropané se nacházejí mezi nimi s 12 %.

Polovina bez pomoci

Růst počtu pacientů s depresemi podle Světové zdravotnické organizace WHO souvisí s nárůstem populace i věku dožití, obecně se deprese objevují více ve vyšším věku. Bohužel zhruba polovina nemocných zůstane bez pomoci.

Nejde ale jenom o nedostatek odborníků nebo špatnou diagnostiku, spousta lidí se prostě stydí svoje problémy přiznat kvůli obavám z posměšků a stigmatizace.

Zlá práce pandemie

Raketový vzestup depresí způsobila i pandemie covidu. „Zaznamenali jsme trojnásobný nárůst depresí i rizika sebevražednosti a dvojnásobný nárůst úzkostí,“ uvádí psychiatr Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví.

V listopadu 2017 trpělo depresemi 3,96 %, o tři roky později už 12,15 % obyvatel.

„Téměř násobně narostl výskyt úzkostných poruch a výskyt depresí, do určité míry sebevražedných myšlenek,“ dodává k výsledkům studie prováděné na vzorku 3000 obyvatel Cyril Höschl, ředitel Národního ústavu duševního zdraví.

Jako katalyzátor výskytu depresivních příznaků působila hlavně nejistota v době covidových omezení.

„Pokud se týče toho, do jaké míry ty negativní stavy a psychiatrické nebo psychické příznaky vyvolává ta existenciální tíseň, tak vidím nárůst právě z oblasti umělců,“ poznamenává Höschl, kdo nejvíce trpěl. Depresím se dá bránit různými způsoby.

Zkuste šafrán nebo zelený čaj

Spousta syntetických léků proti depresi funguje jako inhibitor zpětného vychytávání serotoninu. Na tomto principu ale působí i některé přírodní látky, které dokonce mohou antidepresiva nahradit.

Výzkumy potvrdily, že účinky šafránu se při lehčích nebo středně těžkých depresích vyrovnají starší generaci tricyklických antidepresiv i novější generaci serotoninových inhibitorů.

Zejména u starší generace léků jde o vhodnou náhradu, protože ty vykazovaly různé vedlejší účinky.

Z bylinek při středně těžkých depresích pomáhá třezalka tečkovaná, u mírnějších kozlík lékařský.

V zeleném čaji najdete látku L-theanin, která vyrovnává chemickou rovnováhu v mozku, aktivuje vznik alfa a theta vln, má pozitivní vliv na kvalitu spánku.

B-komplex, tedy soubor vitamínů skupiny B, má pozitivní vliv na nervové funkce.

V posledních letech se vědci věnují výzkumu střevní mikroflóry a ukazuje se, že její kvalita úzce souvisí s naší dobrou náladou. Proto je důležité doplnit jídelníček o probiotika, která na ni mají úzký vliv.

Pokud už nějaká antidepresiva berete, rozhodně byste je neměli doplňovat přírodními prostředky bez předchozí konzultace s lékařem.

Tip: Hýbejte se

Jak jinak s depresí bojovat vlastními silami?

Podle odborníků rozhodně pomáhá pohyb na čerstvém vzduchu, což doporučuje i WHO. „To není jenom nějaký mýtus, ale existují studie, které prokazují antidepresivní účinky aerobního pohybu,“ potvrzuje jejich stanovisko Höschl.

Přicházejí obavy ze selhání

Trápí vás nedefinovatelný pocit ohrožení a napětí? Bojíte se, ale přitom přesně nevíte čeho? Možná vám klepe na dveře úzkost, která se může projevovat na škále od mírného neklidu až po skutečné návaly paniky.

V takovém případě se zrychluje dech i tep, můžete se třást, cítit svalové napětí nebo i pocit na omdlení.

S nějakou úzkostí se občas potká každý, ale pokud vás popsané stavy sužují opakovaně nebo je ve vás vyvolává situace, ve které byste měli zůstat klidní, pak by vám jako maják měla zasvítit červená kontrolka. Je na místě vydat se k psychiatrovi.

Může se u vás rozvíjet generalizovaná úzkostná porucha, kterou spouští právě dlouhodobý stres nebo náročné životní události, třeba smrt blízké osoby. Zrádná je tím, že přichází pomalu.

Úzkostně depresivní porucha vám zase přinese všudypřítomný pocit, že stejně zase selžete. Psychoterapie, která může nebo nemusí probíhat v kombinaci s antidepresivy, většinou pomůže příznaky zmírnit nebo i odstranit.

S úzkostí bojují i lékaři

Vliv stresu na zrod úzkostí ukazují i výzkumy podle kterých během pandemie covidu trpěla také psychika lékařů. Až 40 % ze vzorku 3600 pociťovalo nějaké příznaky střední až vysoké úzkosti právě kvůli přemíře odpovědnosti a obavám, aby někoho nenakazili.

Na druhou stranu pro některé pacienty s psychickými problémy byla covidová omezení určitou úlevou.

„Dokonce jsme zjistili, že někteří respondenti vnímali dobu pandemie pozitivně – příkladem budiž lidé, kteří mají úzkostné poruchy, bojí se chodit na veřejnost nebo se bojí cestovat dopravou.

A najednou vlastně zjistili, že jsou prázdné dopravní prostředky, prázdné ulice. Mám několik takových pacientů, kteří referovali, že pro ně to byla doba velké pohody,“ říká psychiatr Martin Anders.

Dodává také, že až pětina lidí má po covidu psychické následky, nejčastěji ve formě úzkostí a nespavosti.

Dovolená nemusí stačit

Velkým úskalím se pro vás může stát i práce ve chvíli, kdy vám přerůstá přes hlavu. Kdy duše volá SOS a měli byste se zamyslet, zvolnit pracovní tempo nebo už rovnou navštívit odborníka?

Hranice se stanovují těžko, ale zvládnout běžnou zátěž by měl pomoci odpočinkový víkend, tu větší potom o pár dnů delší dovolená.

„Pokud nestačí pět, sedm dní na zotavenou a po návratu do práce máme znovu pocity totálního vyčerpání, demotivace, prázdnoty, tak už je stav vážnější,“ vysvětluje psycholog Daniel Špok.

Rizikem pro vznik syndromu vyhoření může být sklon k silnějšímu prožívání stresu nebo emoční labilitě, ovšem není to pravidlem.

Nemoc byla popsána v 70. letech 20. století nejprve u profesí, které se zaměřují na pomoc ostatním lidem, například sociálním pracovníkům nebo lékařům. Později už se ale vyskytovala i u dalších zaměstnání. Dnes její vznik podporuje tlak na maximální pracovní výkon.

Míra apatie roste

Lidé se často domnívají, že syndrom vyhoření nastává ve chvíli úplného zhroucení, kdy už nedokážete pracovat. To je omyl. Ve skutečnosti má nemoc několik stupňů a kolaps je až poslední fází. Proto musíte zbystřit mnohem dříve.

Kdo ale přichází do práce s vysokým nasazením a je motivovaný a chce pomáhat, mnohdy není schopen posoudit závažnost svého stavu. Myslí si, že taková situace je normální, nebo ji vnímá jako přechodnou, i když se míra jeho apatie nestále zvyšuje.

Tipy: Co dělat, když vás práce víc otravuje, než těší?

Začínáte být cyničtí, nevidíte ve svém pracovním snažení žádný hlubší smysl. Co teď?

Jde o varovné signály, které by vám měly napovědět, že je třeba hned nastavit ostré hranice mezi prací a odpočinkem.

Nezatěžovat se šest, nebo dokonce osm hodin v kuse, ale vyhradit si po dvou hodinách krátkou přestávku, kdy se protáhnete, nadýcháte čerstvého vzduchu.

Večer vypínat telefon.

Nepracovat o víkendu, i když by mělo jít „jenom“ o vyřizování mailů.

Dostatečně spát v dobře větrané místnosti, kde se nenachází žádná rušivá elektronika.

Vyhradit si čas na pohyb, ideálně na čerstvém vzduchu. I půlhodinová procházka pomůže.

Posílit jídelníček o zdravé potraviny.

Dodržovat uvedená opatření skutečně každý den.

Pokud tyto rady do měsíce výrazněji nepomohou, neperte se s problémy sami, zamiřte do ordinace odborníka.