Hluboká, konec srpna 1290. Všechny tvrze a pevnosti na jihu Čech otevírají své brány. Patří nebezpečným Vítkovcům, a proto na ně táhne králův bratr se zvláštní zbraní. Jeho rukojmím je nejmocnější z Vítkovců Záviš z Falkenštejna.

Všude jim proto raději otevřou. Zajatcův bratr ale odmítá odevzdat hrad, takže jeho věznitel připravuje kruté divadlo. Urozený pán bude sťat na louce přede všemi.

Václav II. (1271-1305) neprožívá rozhodně šťastné dětství. V sedmi letech ztrácí v bitvě svého otce a na příkaz otcova přemožitele získává za poručníka Otu Braniborského (zem. 1299).

Čechy prožívají zlá léta, protože jsou doslova vydány v plen loupeživým Braniborům. Část šlechty s nimi bojuje, zbytek loupí s nimi nebo na vlastní pěst. A kralevic je vězněn na Bezdězu, paradoxně hradu svého otce.

Chlapce nejprve vězní na Bezdězu a posléze v Berlíně a Špandavě. Teprve roku 1283 ho pod tlakem české šlechty propouští a dvanáctiletý Václav II. usedá na český trůn. Domů ho přivážejí čeští páni, kteří se už nemohou dívat na řádění cizáků.

Čerstvý král se musí zpočátku opírat o rady mocného Vítkovce Záviše z Falkenštejna a obnovit zpřetrhaná pouta s matkou. Ta totiž následovala syna do zajetí, aby ho vzápětí opustila. Doma vítá syna už jako milenka zmíněného Záviše.

Ve stínu poručníka

Když si Záviš bere královnu vdovu Kunhutu, Václav mu blahopřeje. Má už ale také svoje rádce – muže, jež ho dostali z vězení v německé Říši. Je mezi nimi biskup Tobiáš z Bechyně a jeho příbuzní, Purkart z Janovic, Beneš z Vartenberka a další.

Závišovi spojenci se ale tlačí na jejich posty. Václav se plně opírá o svého prvního rádce Záviše a mají spolu plné ruce práce. Vždyť zemi zasáhla kromě tažení cizáků také vlna hladomoru.

Král musí urovnat vztahy s německým panovníkem a bere si za ženu jeho dceru Gutu. Panovníkova sestra Anežka si pro změnu bere habsburského vévodu Rudolfa. Spolu s Falkenštejnem král posílá vojsko roku 1285 proti loupežným pánům na Moravu.

Po smrti Kunhuty ale přichází Závišův pád. Jeho svatba s uherskou princeznou a sblížení s uherským dvorem staví českého vladaře do nepříjemné pozice.

Dává proto Záviše zatknout a jeho nevlastní bratr vodí kdysi mocného Falkenštejna po hradech a tvrzích jižních Čech, aby se vzdala do královských rukou. Na Hluboké ale zajatcův bratr odmítá otevřít brány, a tak je na louce nedaleko hradu vězeň sťat.

Tři koruny pro Přemyslovce

Králova moc neupadá, ba spíše naopak. Závišovy straníky vyměňuje za loajálnější velmože. Znovu trestá zemské škůdce a odpadlíky a vymáhá zpět majetek za Falkenštejnovy vlády nelegálně držený majetek. Rozdává ho sám svým straníkům.

Václav dává stavět cisterciácký klášter na dnešní Zbraslavi, kde se projednávají významné smlouvy a přijímají delegace. Podporuje rytířskou kulturu a umění. Zakládá města jako třeba Plzeň a získává ke koruně české i korunu uherskou a polskou.

Jeho bohatství roste díky stříbru z Kutné Hory a je to opět Václav II., díky němuž máme po celé Evropě proslavený pražský stříbrný groš. S tímto bohatstvím a novou armádou českých pánů i poráží nového římského císaře Albrechta Habsburského.

To je ale jeho poslední radost. Churavý a zesláblý král umírá v roce 1305 ve věku 34 let.