Krajina turecké Kappadokie vypadá jako z fantastického filmu: písčitá údolí posetá skalními věžemi, ve kterých obyvatelé za staletí vyhloubili tisíce místností, někdy i vysoko nad zemí. Některé se dodnes používají, jiné jsou dávno opuštěné.

To nejzajímavější se ale skrývá pod povrchem: prastaré podzemní město.

Vypráví se, že komplex objevil před šedesáti lety jeden místní vesničan, když přestavoval dům. Ve skalní stěně, se kterou jeho obydlí sousedilo, se během prací objevila malá puklina. Čas od času do ní vlezla slepice – a tu už pak hospodář nikdy neviděl.

Začal tedy pátrat, kam mu drůbež mizí, a puklinu rozšířil. Za ní objevil mnohem větší prostor. Zjistil, že má doma vstup do rozlehlého podzemního bludiště chodeb, schodišť a místností.

Znovu tak našel zapomenuté město, kde se celé generace místních ukrývaly před nepřátelskými nájezdy.

Podzemní pevnost

Když archeologové vyklízeli zasypané části, nacházeli další a další prostory. Byly tu stáje pro dobytek, sklepy a spižírny, obydlí, společenské síně, kostely i místa, která sloužila jako školy. Stěny a stropy jsou očouzené od loučí, které tu hořívaly.

Jednotlivé místnosti dělí úzké chodby, kam se na šířku vejde jeden člověk – to aby nepřátelé, kteří by do sídla pronikli, museli chodit po jednom. Celkem má město osmnáct pater, která sloužila k různým účelům.

Každé z nich má několik vchodů, které se daly zevnitř zatarasit těžkými kulatými kamennými dveřmi. Studny napájela podzemní řeka a primitivní systém kanálů rozváděl vodu dál. Celé město bylo prošpikované větracími šachtami.

Když regionem zmítaným válkami táhli nájezdníci, měnilo se město v podzemní pevnost.

Říše se hroutily, město zůstávalo

Turecky se tohle mistrovské dílo starověké architektury jmenuje Derinkuyu. Řekové mu říkali Malakopea. V minulosti bylo známé také jako Elengubu. Po tisíce let se tu střídaly národy. Kdo ho ale postavil? Nejsme si úplně jistí.

Není snadné ani poznat, kdy přesně město vzniklo – jsou to zkrátka díry ve skále, takže určit stáří materiálu moc nepomůže. Jedna teorie říká, že ho začali před více než třemi tisíci let stavět Chetité.

Tenhle dávný národ válečníků vybudoval na Blízkém východě mocnou říši a Anatolie, tedy západní část Turecka, kde Derinkuyu leží, byla jejím centrem. Jiní věří, že ho vyhloubili o přibližně 500 let později Frýgové, kteří region obývali potom.

Zachované frygické památky naznačují, že by to dokázali. Podle další teorie tunely vybudovali Peršané.

Krajina protkaná chodbami

Jak mohla taková podzemní stavba vůbec vzniknout? Přispělo k tomu několik věcí. Za prvé měkká sopečná hornina v celém kraji, se kterou se snadno pracovalo.

Díky tomu mohli dávní obyvatelé začít ručními nástroji hloubit první sklípky a chodby, které pak jejich následovníci rozšiřovali až do impozantní rozlohy.

Druhým důvodem je, že Kappadokie je hodně suchá, takže prostory nemohla zaplavit podzemní voda, jako by se to stalo jinde. Tahle kombinace zapříčinila, že místní krajina je chodbami doslova prošpikovaná.

Vchod do podzemí tu má leckterý dům a najít na úbočí kopce podezřelý otvor není nic výjimečného. Některé tunely jsou zasypané nebo brzy končí. Jiné vedou do dalších prostor.

Poslední obyvatelé byli vyhnáni

Posledními obyvateli města byli kappadočtí Řekové, kteří vyznávali křesťanství a mluvili vlastním dialektem. Před sto lety ale museli ze svých domovů odejít. Po krvavé válce mezi Řeckem a Tureckem se vlády obou zemí dohodly na takzvané výměně obyvatelstva.

Místní museli Anatolii ve velkém opustit a přestěhovat se do Řecka. Zůstaly po nich jen poškrábané malby ve skalních kostelích. Tajemství města Derinkuyu i dalších míst v kappadockém podzemí odešla s nimi a na desítky let se na ně zapomnělo. Znovu je odhalujeme dodnes.