Island má svoje kouzlo. Trochu tajuplná země. Skandinávská země prodchnutá mytologií. Činné sopky, které v návštěvnících dodnes budí pokoru a mají nesporný vliv na počasí. Kdy došlo k osídlení ostrova?
Pravděpodobně kolem roku 1159 př. n. l. vybouchla na Islandu sopka Hekla, která je stará asi 6600 let. Už tehdy způsobila změny klimatu. V Irsku a Skotsku zmizely na delší dobu pralesy.
Lidé tam proto na stavbu domů místo dřeva začali používat kameny. Sopka je dodnes činná. A pro Island je sopečná činnost typická.
Obyvatelné území
Archeologické vykopávky pod vedením Bjarniho Einarssona proběhly v roce 2016 trvalým osadníkem ostrova se zřejmě v roce 874 stal Ingolfur Arnarson, který sem připlul z Norska.
Ovšem Einarssonovy výzkumy toto datum posouvají ještě o pár let dále do minulosti. Ukazují to různé objevy jako perly, kroužky nebo stříbrné mince z podlahových vrstev v typicky severském obydlí nalezeném v Stöðvarfjörðuru.
„Datování metodou C-14 ukazuje, že jde o období krátce po roce 800,“ vysvětlili tehdy Bjarni Einarsson a dodal, že „nemá důvod o analýze pochybovat.“ Na přelomu 9. a 10. století docházelo v Evropě ke klimatickým změnám, oteplení o zhruba 2–3 °C. Například Island se tehdy stal obyvatelným územím, usadili se na něm Vikingové.
Se zákony je amen
Island proslul mimo jiné tím, že jako první země na světě měl volený parlament. Jeho zákonodárci se pravidelně scházeli už v 10. století, aby rozhodovali o osudu země. v roce 1000 křesťanství jako oficiální náboženství země.
Úplně první zmínka o Althingu přitom pochází už z roku 930, kdy „zasedal“ na islandské pláni Thingvelliru. Sněm Althing tak například v roce 1262 rozhoduje o připojení Islandu k Norsku. Od této chvíle musí mít ostrov zákony sladěné s norským královstvím.
Když se pak v roce 1397 stává Island součástí Kalmarské unie, zůstává Althingu už jenom soudní pravomoc. Pokud se jeho soudci rozhodnou trestat, mohou provinilce odsoudit na smrt, do vyhnanství, do domácího vězení nebo k pokutě.
Smrt je ale spíše výjimečným trestem, například za úkladnou vraždu nebo krádež. Vyhnanství přináší samotu ve vnitrozemí. Pokuty se udělují podle sociálního postavení hříšníka.
Vikingského náčelníka pohřbili i se psem
Už jsme zmiňovali Vikingy, kteří se stali islandskými osadníky. Existují o tom četné důkazy. Pozůstatky pohřební lodi s významným vikingským náčelníkem našli v létě 2017 archeologové na Islandu. Mrtvému nechyběl meč a pes, důležité to „doplňky“.
Zbytky plavidla s ostatky se nacházely severně od města Akureyri. Jde o oblast Dysnes. „Dys“ je označením pohřebních mohyl, přesnému místu se říká „Kumlateigur“, místo hrobů. Zřejmě tak zde leží hrobů více.
Nález je výjimečný tím, že nechybí cenný náčelníkův meč, který zdůrazňuje jeho postavení. Ostatky psa ukazují, že pohřbený měl ke svému zvířeti velmi intenzivní vztah. Pohřbívání psů se svými pány se u Vikingů vyskytuje často.
Pes se ve skandinávské mytologii spojuje s podsvětím, a tak zřejmě plnil i roli průvodce oním světem. Jaká rasa psů vikingské bojovníky nejčastěji provázela? Odborníci se shodují, že se podobali špicům.
