Pravděpodobně nejznámější vrah všech dob zůstává známý pouze pod svou přezdívkou. Přidělit konkrétní tvář Jacku Rozparovači se snaží už několikátá generace profesionálů i amatérů, ale doposud nebyli úspěšní.

V posledních letech se přitom zdá, že jsou pravdě blíž než kdy dřív. Vezměme to ale hezky popořádku.

Záhada Jacka Rozparovače je pevně spjatá s Londýnem, konkrétněji s tamním obvodem East End. Sem koncem 19. století přijíždějí desítky tisíc přistěhovalců, především židovského nebo ruského původu.

Většina z nich bere přestěhování se do královského města jako šanci na nový začátek. Nezřídka se jedná o lidi vzdělané a v minulosti relativně úspěšné v mnoha oborech.

East End přesto v dané době budí u obyvatelů sousedních okresů hlavně soucit, případně rovnou opovržení. Bída, násilí a zločiny všeho druhu jsou tu doslova všudypřítomné.

Utrpení kněžek lásky

Zřejmě nejhůř je na tom v tomto směru čtvrť Whitechapel. Mezi zhruba 80 000 lidmi se vyskytuje nebývale vysoké procento zlodějů, recidivistů, tuláků a v neposlední řadě prostitutek.

Nejstřízlivější odhady hovoří o tom, že si jich vlastním tělem vydělává minimálně 1 200, přímo na ulici nebo v některém z asi šesti desítek nevěstinců. Incidenty, při nichž kněžky lásky čelí fyzickému útoku, občas končícímu smrtí, jsou na denním pořádku.

Uniformovaní strážci pořádku mají tolik práce, že o osud žen prodávajících se mnohdy pouze za trochu jídla nejeví větší zájem. Změní se to 31. srpna 1888.

Čouhají jí vnitřnosti

Tehdy tu pár set metrů od nemocnice krátce po svých 43. narozeninách dodýchá prostitutka Mary Ann Nicholsová. Rozhodně se tak nestane z přirozených příčin.

Když totiž v zapadlé uličce objeví její tělo, pro mnoho policistů se jedná o ten nejhorší pohled, jemuž museli v dosavadní kariéře čelit.

Mary někdo dvěma hlubokými řezy proděravěl hrdlo, pobodal ji ostrým nástrojem do pohlavního ústrojí a rozřízl jí břicho tak brutálně, že část vnitřností čouhá ven.

Podpis zrodí legendu

O osm dní později potká stejný osud o něco starší Annie Chapmanovou. I ji pachatel podřízne. S sebou si odnese část její dělohy. Kriminalisté tím pádem kalkulují s možností, že hledají lékaře, případně řezníka.

Ještě mnohem výjimečnější se kauza stane 17. září, když policisté obdrží dopis od člověka, který má údajně oba mordy na svědomí. Člověka, který se podepíše právě jako Jack Rozparovač. Člověka, který znovu udeří nejpozději 30. září.

No tak mě chyťte!

Tentokrát si připíše rovnou dvě oběti. Na Elizabeth Strideové se z nějakého důvodu nestihne dostatečně „vyřádit“, a tak si ještě téhož dne políčí na 46letou Catherine Eddowesovou. Podřízne jí hrdlo a rozpárá břicho.

Vyhřezlá střeva jí položí přes pravé rameno. Odstraní jí nos, levou ledvinu a znovu i část dělohy. Předseda výboru bdělosti George Lusk obdrží 16. října balíček. Obsahuje dopis nadepsaný „Z pekla“ a především právě polovinu lidské ledviny.

Pisatel tvrdí, že zbylou část si osmažil a snědl. „Chyťte mě, jestli do dokážete,“ připojí výzvu, která rovněž vstoupí do dějin.

Odnese si ženské srdce

Svou možná poslední oběť zohaví snad ještě víc než ty předchozí. Stane se jí 9. listopadu 1888 Mary Jane Kellyová, původem Irka.

Tentokrát dojde k vraždě přímo v jejím domě, z čehož se dá usuzovat, že pachatel získává svým zvráceným způsobem půdu pod nohama a je čím dál otrlejší. Od zbytku těla oddělí ženinu dělohu, některé vnitřnosti a jedno ňadro, odřízne jí i kusy břicha i stehen.

S sebou si odnese prostitutčino srdce. Snad nikdo po takové řezničině nepředpokládá, že se Jack Rozparovač uklidní a stáhne. Jenže přesně to se stane. Série vražd končí, série domněnek, hypotéz i konspiračních teorií začíná.

Mstí se za syfilis?

Londýnští strážci zákona vyslechnou kolem 2 000 osob, ale k usvědčení skutečného viníka to nevede. Vzhledem k tomu, s jakou samozřejmostí se pohyboval tamními ulicemi, předpokládají, že se jedná o někoho přímo ze čtvrti Whitechapel.

Co se motivace týče, dodnes se kalkuluje s něčím, co bychom mohli nazvat děsivou formou sexuální pomsty.

Ta má vycházet z pachatelovy nepotvrzené syfilidy a snahy vybít si zlost na ženách věnujících se řemeslu, s nímž je přenos pohlavních nemocí nejčastěji spojován.

Proklepnou si i prince

Zástupci FBI už nějakou dobu tvrdí, že Jack Rozparovač byl muž kolem třicítky, 178 centimetrů vysoký běloch s výrazným knírem, hnědými vlasy a hnědýma očima. Na konci 19. století se obecně věřilo, že je židovského původu.

Kromě několika pochybných indicií k tomu soudobé kriminalisty vedla poznámka na zdi u jedné z obětí: „Židé jsou muži, kterým nebude nic vyčítáno“. Postupem let se celkem pochopitelně vyrojí také slušná řádka „hlavních podezřelých“.

Patří mezi ně třeba avantgardní malíř Walter Sickert, spisovatel Ernest Dowson, princ Albert Viktor, nebo dokonce žena jménem Lizzie Williamsová, již měla k řádění přimět vlastní neplodnost.

Dodýchá v blázinci

Nejvíc pomyslných prstů ovšem ukazuje na 23letého polského imigranta a holiče Aarona Kosminskiho. Mladíka už v roce 1885 kvůli jeho agresivitě a paranoidní nenávisti k opačnému pohlaví zavřou do ústavu pro choromyslné.

Když se ale dějí jednotlivé mordy, je prokazatelně na svobodě a žije se dvěma bratry a jednou sestrou jen asi 200 metrů od místa, kde byla nalezena Elizabeth Strideová. Zhruba rok po posledním útoku Jacka Rozparovače se pokusí ubodat neznámou ženu nůžkami. Později znovu skončí v blázinci a v roce 1919 zde i zemře.

Důkaz koupí v aukci

Zvýšené pozornosti vyšetřovatelů čelí už v dané době a v roce 1910 dokonce vyjde o případu Jacka Rozparovače celá kniha, jejíž autor snáší řadu důkazů, proč byl podle něj pachatelem právě Kosminski.

Mnohem později se ukáže, že jeden ze strážníků pohybujících se přímo na místě činu z něj odnesl hedvábný šál, jímž obdaroval svou manželku. Cenný kus látky si v roce 2007 zakoupí na aukci britský podnikatel Russell Edwards.

Pak se dostane k odborníkům z Liverpool John Moores University a ti přijdou začátkem roku 2019 se šokujícím objevem.

Neměl na to buňky?

Skupina biochemiků získá ze šálu vzorek DNA, který porovná s genetickou informací potomků Catherine Eddowesové i Aarona Kosminskiho.

Přibližně 130 let staré stopy krve a spermatu podle nich dokazují, že jedním z nejobávanějších zabijáků všech dob byl skutečně polský holič! Znamená to konec celé záhady? Podle jiných znalců určitě ne.

Poukazují na dílčí nedostatky, jichž se jejich kolegové měli dopustit, a vynesení jednoznačného závěru se brání.

„Kosminski byl nemocný člověk, těžko mohl naplánovat a provést tak důmyslnou sérii vražd,“ myslí si třeba uznávaný forenzní psycholog a lékař Bob Peckitt.

Kanonická pětice obětí

Kvintet žen popsaný výše tvoří takzvanou kanonickou pětici obětí Jacka Rozparovače. Ve skutečnosti jich ovšem mohl mít na svědomí skoro čtyřikrát tolik.

Povyk, jejž vzbudily závěry vědců z liverpoolské univerzity, každopádně svědčí o tom, že jeho totožnost lidstvo zajímá i nadále. Někdo si možná myslí, že ty nejdůležitější otázky už byly zodpovězeny.

Stále však existuje mnoho odborníků i laiků, kteří jasno nemají. A i díky nim zůstávají zvěrstva z londýnské čtvrti Whitechapel neuzavřená.