Je to skalisko, nebo jde jen o odlesky měsíce na vlnách moře? Zatímco muž ve vraním hnízdě pod vrcholkem hlavního stěžně vidí nebezpečí, kapitán se přikloní k druhé variantě. Téměř 57metrovou plachetnicí Batavia otřese náraz.

Poklady naložené v podpalubí nervózně zacinkají. Ani hlavní aktéři v tu chvíli netuší, v jaké hrůzy se zvrhnou následující dva měsíce…

Na palubě 300tunového holandského plavidla pojmenovaného podle dřívějšího názvu hlavního města Indonésie, Jakarty, se plaví celkem 341 lidí. Obchodníci, rodiny s malými dětmi, námořníci a také vojáci.

Batavia přepravuje proviant určený k prodeji či výměně za v Evropě zlatem vyvažované koření. V podpalubí jsou truhly se stříbrnými mincemi, zbraně s drahými intarziemi, sudy kvalitního vína či bochníky nejlepších sýrů.

A samozřejmě také arzenál určený k obraně před piráty – 24 litinových děl. Ty nebudou třeba. Skutečné nebezpečí číhá na palubě.

EpochaPlus.cz dodává:

Holandská Východoindická společnost jmenuje velitelem lodi obchodníka Francisca Pelsaerta (1595–1630). Jeho zástupcem se stane obchodník a bývalý lékárník Jeronimus Cornelisz (1598–1629). Volba Pelsaerta rozpálí doběla kapitána Ariaena Jacobsze.

A navíc si krásná pasažérka Lucretie Jansová (1602–1641) všímá víc velitele! Odstrčený kapitán svede její služku Zwaantii Hendrixovou. Kapitán s novou přítelkyní a Corneliszem v každém přístavu vymete krčmy. Stížnosti se vrší. Pelsaerta přikročí k trestu:

Kapitán musí pochodovat na Adama! V ponížení zosnuje vzpouru.

K čemu je ostrov bez vody?

Je 4. června 1629. Vzpoura se odkládá, Batavia najela na skalisko! Zdá se, že stačí počkat na příliv a loď bude volná. Omyl. Příliv je právě teď. Paluba se s odlivem zvedá vzhůru, stožár praská. „Musíme ho odříznout!“ rozkazuje kapitán.

Nápad na jedničku, provedení na reparát. Stožár spadne na palubu a dokončí dílo zkázy. Dva čluny pendlují k souostroví Houtman Abrolhos. Poblíž jsou dva z jeho 122 ostrůvků. Ovšem – bez vody. K Austrálii je to 80 kilometrů. První lidé umírají na dehydrataci.

Pelsaert s Jacobszem sestaví výpravu. Skupina o 48 mužích vyráží hledat vodu. Velení na ostrově se ujímá Cornelisz. Je to ale ještě jeden muž, jehož jméno vejde do dějin…

EpochaPlus.cz dodává:

Holandský voják Wiebbe Hayes (1587–1631). Cornelisz vidí konkurenci. Chytrého Hayese vyšle s jeho mužstvem na další ostrov, aby hledal vodu. Jde o záminku. Čeká, že výsadek zemře žízní, anebo ho zmasakrují, až se vrátí zpět. Jenže Hayes vodu najde.

Na kouřová znamení ale nikdo nereaguje. Na skalnatou pláž vyvrhne příboj tělo. „Tahle ještě žije!“ volá jeden z vojáků. Hayes znepokojeně poslouchá zprávy z ostrova, kterému velí Cornelisz. Ten kolem sebe shromáždí tlupu hrdlořezů a vraždí.

První přijdou na řadu ti, kterým se diktatura nelíbí. A pak? V podstatě všichni, protože pitné vody je málo.

Masakr bez slitování

Další trosečníky posílá na výpravy po okolních ostrovech. Ti obvykle umírají žízní. A ti, co zůstanou? Některé vrazi umlátí kameny, jiné probodnou nožem. Ženy znásilní postupně několik z nich a poté jim podříznou hrdlo. Batolata naházejí do vln.

Brutalita se stupňuje, vyžívají se v mučení. Z ostrova uprchne na 40 lidí, jen 27 z nich se podaří doplavat na Hayesův ostrov. Hayes zatím nechá stavět opevnění pro případ útoku. Právě včas. První útok odrazí, když se chystá druhý, objeví se na obzoru loď.

Pelsaert se vrací s pomocí! Po více jak měsíční plavbě dosáhl města Batávie. Strádání přežijí všichni jeho muži. Vzpoura je potlačena. Ukáže se, že sedm žen si hrdlořezové drží jako sexuální otrokyně, mezi nimi i Lucretii.

Cornelisz je ještě na ostrově oběšen, ale nejdřív mu jsou useknuty obě ruce. A Hayes? Dočká se povýšení a v Austrálii dodnes stojí jeho socha.