Jsou nepřehlédnutelní hlavně díky svým typickým rysům, ke kterým patří tmavé kudrnaté vlasy, mohutná stavba těla i větší zploštělé nosy. Základy jejich kultury jsou víra, legendy i pospolitost.
Ale ne vždy se mohli radovat z klidných časů, proto k jejich tancům patří i ty válečné. A jeden z nich se stal obrovským hitem!
I když je máme spojeny především s Novým Zélandem, nejsou místními domorodci. Do těchto končin dorazili pravděpodobně ve 14. století z východní Polynésie. Je to úctyhodný výkon, protože ta je od novozélandských břehů vzdálena několik tisíc kilometrů.
Při svých plavbách oceánem používali speciální plavidla nazývaná waka. Šlo o dlouhé kánoe s jedním nebo dvěma plachtami, které mohly nést až stovku lidí a jejich zásoby.
Maorové byli schopni je navigovat podle hvězd, slunce, měsíce, větru a mořských proudů. Jejich cesty tak rozhodně byly nejenom dobrodružné, ale také odvážné.
Rodina je posvátná
Ale odvaha a vytrvalost jsou pro Maory typické. Díky těmto vlastnostem vybudují během několika staletí v novém domově svou vlastní osobitou kulturu, jejíž jazyk, mytologie, řemesla i umění se vyvíjejí nezávisle na ostatních polynéských kulturách.
Dnes jich na Novém Zélandu žije okolo 900 000 a tvoří něco málo přes 17 procent celkové populace. Jsou tak druhou největší novozélandskou etnickou skupinou po obyvatelích evropského původu.
Po svém příjezdu na Nový Zéland žije většina Maorů ve vesnicích, obydlených několika rozšířenými rodinami, které společně tvoří klan. Jeho členové projevují velkou pospolitost, společně se podílejí na produkci potravin, výchově dětí i obraně.
Díky sňatkům a obchodu se posílí vztahy mezi jednotlivými skupinami a postupně vytvoří kmeny, které jsou největší společenskou jednotkou maorské společnosti. Žijí dnes také v Austrálii, kde jich je přibližně 200 000.
Tohle je tabu!
Tradiční náboženství Maorů, které se vyvinulo z jejich domovského polynéského prostředí, uznávalo mnoho bohů a duchovních sil, ovlivňujících přírodu i lidský život.
Platila v něm různá pravidla a zákazy spojené s pojmy jako je tapu (posvátné, zakázané), ze kterého se vyvinulo známé slovo „tabu“, a mana (prestiž nebo moc).
Maorové jsou zdatnými umělci, známé jsou třeba jejich mistrné řezby ze dřeva, kamene nebo kostí.
Dlouhou tradici má také tetování zvané tā moko, které se dříve do kůže vyrývalo speciálním dlátem, nejčastěji vyrobeným z kostí albatrosů připevněných na dřevěné rukojeti, jako pigment posloužily saze ze spáleného dřeva a pryskyřice některých stromů.
V minulosti bylo důležitým ukazatelem společenského postavení, znalostí, dovedností a způsobilosti k sňatku.
Haka, válečný tanec
Dnes už se používají jehly, ale mnoho umělců střídá moderní a tradiční metody. Maorové také rádi zpívají a tančí. Velké popularitě nejenom mezi členy maorské komunity se těší tanec zvaný haka.
Tento chorál je doplněný živými gesty rukou a podupáváním nohou a původně ho předváděli válečníci před bitvou, aby ukázali svou sílu, statečnost a odhodlání.
Dnes je známý zejména díky novozélandským ragbyovým týmům, především mužskému národnímu ragbyovému týmu, známému jako All Blacks, který ho předvádí před každým zápasem.
A tak i když měl na maorský způsob života hluboký dopad příchod Evropanů na přelomu 18. a 19. století a dnes se Maorové aktivně účastní všech sfér kulturního, společenského i politické života na Novém Zélandu, stále si zachovávají řadu svých tradičních zvyků.
