Někdy se stává, že role a reálný život k sobě mají zatraceně blízko. Ví to i Adrien Brody, a to už ve chvíli, kdy si pročítá scénář filmu Pianista (2002).
V něm se v kůži židovského pianisty Wladyslawa Szpilmana ocitá uprostřed hrůz druhé světové války a jen bezmocně sleduje, jak jeho rodina mizí v koncentračních táborech.
Brody za výkon dostane Oscara, a to jako vůbec nejmladší herec, takto oceněný za hlavní roli.
Z Česka do Osvětimi
Jeho babička Llma Plachy by na něj určitě byla hrdá a věnovala by mu spoustu nadšených slov. Českých nebo anglických? Kdo ví. Ovládá totiž oba jazyky. „Babička z matčiny strany pocházela z českého pohraničí,“ vysvětluje Brody.
Během druhé světové války pošlou Němci oba její rodiče, taktéž rodáky z Česka, v Osvětimi do plynu. To samé mimochodem potká i členy rodiny jeho otce Elliota Brodyho, který je polského židovského původu. Sám Adrien nedá na Českou republiku dopustit. V Praze točí hned několik filmů a v našem hlavním městě se okamžitě zabydlí.
Jak bych tu už dávno žil
„Dodnes si to vybavuji. Připadalo mi, jako bych tam už dávno žil, našel si oblíbená místa, která jsem pak navštěvoval. Rád jsem třeba chodil do části za Karlovým mostem,” vzpomíná v jednom z rozhovorů.
Nedávno navíc ukáže, že z rodné řeči své babičky ovládá alespoň základy. V reklamní kampani na skotskou whisky zakončuje jeden ze spotů se skleničkou v ruce a vcelku obstojně česky vysloveným přáním: „Na zdraví!“
