Polský kníže Boleslav I., který nějakou dobu vládne i v Čechách, není zván „chrabrým“ nadarmo. Svede spousty náročných bitev a vybojuje pro svou zem královský titul.

Nejstarším historicky doloženým vládcem Polska je Měšek I. (asi 935–992). Toho dokonce někteří současníci nazývají „králem“.

Skutečným králem se však stane až jeho syn Boleslav I. Chrabrý (asi 967–1025), jehož matkou je česká princezna Doubravka (asi 945–977). A své lichotivé přízvisko si Boleslav podle všeho opravdu zaslouží.

Koupí ostatky od pohanů

Když Boleslavův otec roku 992 zemře, mladý následník se ihned chopí vlády. V roce 995 poskytne útočiště několika českým emigrantům ze skoro vyvražděného rodu Slavníkovců, mezi nimiž je i bývalý pražský biskup Vojtěch (asi 957–997).

Ten se rozhodne šířit křesťanství mezi pohanskými Prusy v Pobaltí, během této misie je však zavražděn. Boleslav jeho tělo od Prusů odkoupí, přičemž jej údajně vyváží zlatem!

Králem na dva měsíce

Polsko se v pozdějších letech dostane do vleklého konfliktu se Svatou říší římskou. Římský král Jindřich II. (asi 972–1024) si chce za každou cenu ctižádostivého Boleslava podrobit a učinit jej svým vazalem.

Spojí se dokonce s Velety, pohanskými Slovany obývajícími území dnešního severovýchodního Německa. Boleslav Chrabrý však suverenitu své země ubrání! Boje ukončí budyšínská smlouva z 30. ledna 1018, která Polsku zajistí úplnou nezávislost na říši.

Když Jindřich II. roku 1024 zemře, začne Boleslav pracovat na uskutečnění svého největšího snu – získání královského titulu. Vyjednává s papežem Janem XIX. (†1032), který jej nakonec králem skutečně prohlásí!

Slavnostní korunovace proběhne 18. dubna 1025 v Hnězdně. Už za 2 měsíce ale první polský král umírá!