Johann Liebig ukazuje svému bratrovi Františkovi vzorky látek, o kterých dosud u nás nikdo ani nesnil. „Budeme je vyrábět a bohaté ženské nám utrhnou ruce,“ básní. I když to zatím zní jako pohádka, jde si za svým. Teď je ještě prostým obchodníkem s látkami, ale brzy bude jejich velkovýrobcem.

Severočeský Liberec se už od konce 18. století postupně mění z  ospalého poddanského městečka v rušné centrum soukenické výroby. Teď se píše rok 1824 a domy bohatých měšťanů obchází obchodník Johann Liebig (1802–1870). Dámám nabízí třeba rukavičky.

Inspiraci najde v Anglii

Prodávat se mu daří, a proto na libereckém Staroměstském náměstí otevírá obchod společně se starším bratrem Františkem Liebigem (1799–1878). Nabízejí tu střižní zboží a módní doplňky. Za jejich nákupem míří i do Anglie.

Právě návštěva britských ostrovů určí Johannovy další záměry. „Netušíš, jak nádherné látky jsem tam viděl,“ vypráví bratrovi nadšeně po návratu z cesty v roce 1828. Kupuje pozemky v Josefově údolí u Liberce a buduje výrobu. Na trh uvádí nové šatovky: merino, tibet a satin.

Pyšní se šlechtickými tituly

Pověst o Liebigových kvalitních látkách se šíří po celé rakouské monarchii. Ženy jsou jeho vděčnými zákaznicemi a on jim přináší ty nejžhavější módní novinky ze světa. V Anglii letí látky mohér a orleán? Liebig jim je obstará.

Bratr František ovšem ze společného podniku v roce 1831 odstupuje kvůli nemoci. Když se uzdraví, pouští se do podnikání na vlastní pěst a buduje továrnu ve Vesci.

Změní tvář města

Ve 2. polovině 19. století už získání šlechtického titulu není zásluhou statečnosti v boji jako kdysi ve středověku. Dosáhnout na něj mohou i prostí měšťané, třeba za přínos v oblasti rozvoje průmyslu. Přesně to se podaří i bratrům Liebigovým.

Johann se pyšní titulem baron, František se spokojí s „pouhým“ rytířem. Oběma bratrům se daří a podepisují se i na architektonické tváři rozrůstajícího se Liberce. Johann buduje sídliště pro své zaměstnance, kterému se říká Liebigovo městečko.