Stegosaurus natočí k útočníkovi svou nezdolnou zbraň – vysoké hřbetní pláty. Tyranosaurus zařve a jeho jazyk trčící z tlamy jakoby napovídal, že do hostiny již mnoho času nezbývá. Dravec chodící v takřka rovném stoji má odhalené břicho.

Toho chce stegosaurus využít… že by přesně takhle mohl vypadat souboj na život a na smrt dvou pravěkých kolosů? Kdepak! Z časového hlediska je totiž bližší souboj tyranosaura s námi, než se stegosaurem.

Pterodaktyl není dinosaurus: PRAVDA

Víme, že ptáci jsou potomky teropodních (tedy obvykle po dvou se pohybujících masožravých) dinosaurů. A co ptakoještěři? Vyvinuli se ptáci právě z nich? Kdepak. Křídla u ptáků si prošla úplně jiným vývojem, než ta ptakoještěří.

Pterodactylus či zkrátka pterodaktyl poletuje nad územím dnešního Německa a dalších kusů Evropy (a zřejmě i Afriky) asi před 151 až 148 miliony lety. Loví ryby a další malé živočichy, rozpětí křídel může mít i okolo dvou metrů – a není dinosaurus.

Pterodaktyl je podřádem ptakoještěrů neboli pterosaurů, vůbec prvních obratlovců na Zemi schopných aktivního letu.

Největším dinosaurem je ultrasauros: NEPRAVDA

Představte si dinosaura dlouhého 36 metrů, vysokého 21 a vážícího kolem 180 tun. Jen pro srovnání – pražské Václavské náměstí má na šířku 60 metrů. A váha tohohle cvalíka poměrně přesně odpovídá 10 plně obsazeným autobusům Karosa.

Jeho původní jméno zní ultrasaurus, tedy „ohromný ještěr“. Jeho objevitel, americký výtvarník a paleontolog Jim A. Jensen (1918–1998), ale svůj objev musí přejmenovat. Ukáže se, že toto jméno má už jiný dinosaurus. A tak jen změní písmenko a od roku 1991 tu je ultrasauros.

Máte doma knížky o dinosaurech? Schválně je prolistujte. V některých tohoto vypečeného tvora najdete. Kapitolu o rekordmanovi pravěku klidně vynechejte. Pravdou je, že ultrasauros neexistuje a nikdy neexistoval.

Jensen totiž smíchá dohromady nenavazující kosti různých sauropodů, tedy velkých býložravých dinosaurů s nápadně dlouhým krkem. A onen původní první objevený ultrasaurus? I u něj nastane zmatek.

Pochází z jihokorejského Tabri a popíše ho paleontolog Haang Mook Kim. Prohodí ovšem dvě kosti, takže jeho velkolepý objev je ve skutečnosti zřejmě jen průměrně velký dinosaurus, který si své jméno zrovna nezasluhuje.

Skutečný tyranosaurus by filmové akce nezvládl: PRAVDA

Když se podíváte na starší (a mnohde stále používaná) vyobrazení tyranosaura, uvidíte vzpřímeně stojícího teropoda s předními končetinami trčícími vpřed. Podobně vypadá i většina tyranosaurů – hraček.

Tyranosauří „záda“ ale nebyla vertikálně, držela spíše horizontální polohu. Řadu tyranosauřích překlepů najdete i v kultovním Jurském parku, jehož další díl si mimochodem chystá premiéru na červen 2022. Základním problém je už v juře.

Ta začíná přibližně před 200 miliony lety a končí před 145 miliony lety. Po ní následuje křída. A až k jejímu konci se objeví na Zemi tyranosauři. Podobný problém má ostatně více rádoby jurských dinosaurů.

Dunivý řev a jazyk trčící z tlamy. Tak přesně takhle to tyranosauři nedělají. Ani nemohou. Na rozdíl od dnešních ještěrů mají totiž jazylku, tedy malou kost v krku, na kterou se upínají svaly táhnoucí se k jazyku, podobnou krokodýlům.

Je primitivní a neflexibilní. Tyranosaurus tedy jazyk rozhodně nevyplázne. Pokud jde o obávaný řev, poslední výzkumy naznačují, že se spíš podobal kohoutímu kokrhání. A pak je tu běh.

Rychlost tyranosaura bývá udávána v limitu do 20 kilometrů v hodině, nejoptimističtější rychlostní odhady obzvlášť dobrých běžců připouští 36 kilometrů v hodině. Představovat si, že by se mohl měřit s auty je proto také iluze.

Peří se u dinosaurů vyvinulo proto, aby mohli létat: NEPRAVDA

Jak dinosauři vlastně vypadali? Byli barevní? Měli holou kůži? A co když byli opeření? Nové výzkumy naznačují, že peří – nebo alespoň jeho vývojové předchůdce – mohla mít široká škála dinosaurů. Vyvinulo se u nich proto, aby mohli létat? Kdepak.

První ptáci se objevují na úplném konci jury, ale peří mají minimálně někteří dinosauři již alespoň 50 milionů let předtím. S létáním ale nemá nic společného. Tak, jako savce bude před zimou chránit srst, dinosaury chrání peří.

Zřejmě figuruje stejně jako u dnešních ptáků i jako prostředek komunikace – třeba při námluvách. Létání s peřím přijde na řadu až mnohem později. Dalo by se říct jako původně nezamýšlený vedlejší efekt…