Starověk nadělil světu několik vzdělanců, jejichž jména skloňujeme dodnes. Prvním z těch nejvýznamnějších je filozof, matematik a astronom Pythagoras ze Samu (asi 570–asi 510 př. n. l.).
Na jihu dnešní Itálie zakládá filozofickou školu, z níž pochází řada úžasných myšlenek – do dnešních dnů například stále platná Pythagorova věta. Kteří ho následovali?
„Slunce je žhnoucí kamenná masa,“ prohlašuje sebevědomě řecký filozof Anaxagoras (asi 500–428 př. n. l.). Jeho názory se ovšem v Athénách nesetkávají s velkým pochopením.
Filozof je obviněn z toho, že opovrhuje tradiční božstvy a musí město potupně opustit. Za otce historie bývá označován Řek Herodotos (asi 484–430/420 př. n. l.).
Jeho devítidílné Dějiny unikátním způsobem zaznamenávají historii celého Řekům tehdy známého světa. Herodotos přiznává, že vše zaznamenává podle vyprávění svědků, ale k práci přistupuje mimořádně zodpovědně a snaží se zachovat objektivitu.
Pozemský filozof
„Snesl filozofii z nebe na zem,“ rozplývá se nad Sokratem (asi 469–399 př. n. l.) slavný řečník Cicero. Hlavní roli v Sokratově filozofii totiž hraje člověk a společnost. Ne všem jsou však Sokratovy myšlenky po chuti.
Nakonec velký filozof končí před soudním tribunálem a musí vypít jed. Jako věrný Sokratův žák pokračuje Platon (427–347 př. n. l.) ve filozofii svého učitele.
Zajímá se tedy opět o člověka a jde mu to tak dobře, že si britský filozof Alfred N. Whitehead ve 20. století nemůže než povzdechnout: „Celá západní filozofie je jen komentář k Platonovi.“
Zdatný chodec
Řecký filozof Aristoteles (384–322 př. n. l.) nachodí spousty kilometrů. Se svými žáky ve vlastní athénské škole nazvané Lykeion totiž při rozpravách nesedí, ale zásadně se pohybuje. A evidentně je to ku prospěchu věci.
Aristoteles pokládá základy mnoha vědním oborům a ve všem je mistr nad mistry. „Neruš mé kruhy.“ S touto nesmrtelnou větou se údajně obrací na římského vojáka slavný matematik Archimedes (287–212 př. n. l.) po dobytí sicilských Syrakus.
Voják se rozzuří a geniálního vědce, po němž nám do dnešních dnů zůstal Archimedův zákon o tělese ponořeném do kapaliny, zabije.
