V roce 1436 se Barbora stává českou královnou. Učí se česky a sympatizuje s husity, čímž nadchne Hynka Ptáčka z Pirkštejna (†1444) a jeho synovce Jiřího z Poděbrad (1420–1471).

Barbora Celjská (1390/95–1451) chce vládnout a tuší, že její téměř sedmdesátiletý manžel už má svůj čas na zemi spočítaný. S pomocí svých spojenců Hynka Ptáčka a Oldřicha z Rožmberka vytvoří ďábelský plán. Pomýšlí dokonce na svatbu!

Jejím vyvoleným je roku 1437 polský následník trůnu Vladislav III. Jagellonský (1424–1444), Vůbec jí nevadí, že Vladislavovi je pouhých třináct let, hlavně kdyby mohla v jeho zastoupení vládnout!

„Žena, již stařena“, říká Piccolomini, „pojala úmysl znovu se vdát, zapudila z mysli dceru, která vyrostla v naději na královský trůn a provdala se za rakouského vévodu Albrechta a neuvažovala o ničem jiném než o radostech nového manželství.“

Do vězení s ní!

Barbora chce stůj co stůj zabránit své dceři v nároku na trůn. Jenže Zikmund má oči i uši všude.

Když se o chystaném spiknutí dozví, odjíždí do Uher, kde chce prosadit Alžbětu a jejího manžela Albrechta II. Habsburského (1397–1439) na český trůn. Dojede ale jenom do Znojma, kde 9. prosince 1437 umírá.

Těsně před smrtí ale ještě nechá Barboru zatknout. Albrechta přijmou Češi za krále teprve po dlouhých jednáních a výměnou za slib, že královnu pustí z vězení.

Čerstvou vdovu odvezou do Budína (část dnešní Budapešti) a Albrecht jí vyměří roční rentu 12 000 zlatých. Do Čech se vrátí až o čtyři roky později.

Alchymistická kouzelnice

V roce 1441 se usadí v mělnickém zámku, kde má ve sklepě laboratoř a věnuje se alchymii. Když se český alchymista Jan z Lazu doslechne, že „je zkušená v umění fyzikálním“, chce ji vyzkoušet.

Přijede a vidí, jak Barbora sloučeninou rtuti a arzeniku polije měď, všechno zahřeje v baňce a kov se podobá stříbru. Po vylití se ale „stříbro“ změní v měď. Podle jeho názoru jenom šidí lidi. Když jí to ale vytkne, je zle.

Barbora ho chce uvěznit a Jan je rád, že se mu podaří odejít „v pokoji, protože mu pomohl Bůh.“ Její pokusy jsou klam, dokonce prý Barbořini poddaní museli za její podivné slitiny platit skutečným zlatem a stříbrem!

Má mužský harém?

Piccolomini o ní říká, že je stále „nevyčerpatelně žádostivá“ a přirovnává ji k sexuchtivé Messalině, manželce římského císaře Claudia.

Přestože je jí už přes padesát let, žije prý bez jakýchkoli zábran jako sultánka v harému mezi svými milenci a zdrženlivostí pohrdá. Je to pravda? Nejspíš jenom částečně, budoucí papež Pius.

II. ji totiž nemá rád a podobným způsobem popisuje i další lidi, kteří mu nejsou po chuti. S tvrzením, že si užívala až do svých posledních dnů to ale nejspíš trochu přehání.

Odpusťte hříchy hříšnici

Rozkošnická Barbora na konci svého života přece jenom zpytuje své svědomí. V roce 1448 žádá kardinála Karvajala o používání přenosného oltáře. Bojí se smrti a kvůli odpuštění svých hříchů hledá zpovědníka.

Budoucí papež po její smrti v roce 1451 mírní svá ostrá slova. V dopise kardinálu Karvajalovi ji líčí: „Byla to paní srdnatá, ale o budoucím životě nevalně smýšlela.“ Rozhodně nebyla jedinou nevěrnou panovnicí.

Ovšem vymstilo se jí, že byla neopatrná, a proto o jejích avantýrách mluvili na všech evropských panovnických dvorech.