Hermetismu se ne nadarmo říká kolébka ezoterických nauk. Původ má ve starověkém Egyptě a je spojován s legendárním filozofem Hermem Trismegistem.
Nejvýznamnější je Smaragdová deska, která prý obsahuje veškeré moudro světa, cestu ke spáse a klíč k božskému vědění. Co o této desce víme dnes? A proč tak fascinovala již Carla Gustava Junga?
Hermes Trismegistos, tedy doslova Hermes třikrát veliký, je postava, kterou mnozí považují za zakladatele všeho okultního vědění vůbec.
Tenhle legendární učenec vzniká ale jen v legendách smíšením řeckého boha Herma a egyptského boha Thovta.
To ale nijak nebrání celému středověku, aby ho považoval za reálnou postavu a vlastnoručního autora hermetických spisů, které jsou po něm nazvány.
Tajné kroužky zasvěcených
Když se Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.) v roce 332 před Kristem dostává do Egypta a dobyde ho, přichází helénismus.
Egypťané jen žasnou nad kulturní vyspělostí svých dobyvatelů a nadšeně přijímají prvky řecké kultury – a naopak Řekové jsou fascinováni starobylostí egyptských chrámů a tajuplností jeho božstev.
Na mnoha místech začínají vznikat kulty, mystéria a tajné kroužky zasvěcenců, které ten či onen kus z řecké a egyptské mytologie spojují dohromady a snaží se tak dosáhnout lepšího pochopení veškerenstva. Možná právě teď se rodí první hermetické texty.
Kdy? Nemáme tušení…
Protože jsou všechny texty obsažené v Corpus hermeticum anonymní, respektive připsané legendární postavě, je pro dnešní badatele velmi těžké říci, ze které doby skutečně pocházejí.
Má za to, že legendami opředená Smaragdová deska je pravděpodobně úplně nejstarší částí celého souboru textů, který je během středověku téměř zapomenut, jen aby ho mohli s o to větší slávou objevit renesanční myslitelé se svou oživenou oblibou v tajných společnostech a okultnu.
Střízlivé odhady badatelů vycházejí z toho, že minimálně některé části hermetických spisů – třeba právě Smaragdová deska – musí existovat již někdy kolem druhého století, protože se dá prokázat jejich vliv na různé kacířské a ezoterní směry křesťanství.
Arabové na scéně
Jako za mnoho antické moudrosti i za zachování Smaragdové desky vděčíme arabským učencům. Zatímco evropský středověk upadá do kulturní temnoty, kterou udržuje při životě snad jen několik klášterů, islámský svět kvete vzdělaností.
Významné texty jsou překládány do arabštiny a šířeny po celém arabském světě. Mezi nimi samozřejmě nemůže chybět Smaragdová deska.
Evropa je pozadu – 300 let!
Ta arabské filozofy fascinuje úplně stejně jako mnohem později renesanční učence nebo nás dnes. Arabské spisy zachovávají Smaragdovou desku asi ve 20 kopiích, z nichž nejstarší dochovaná pochází z devátého století, ale je dozajista opisem o mnoho starší verze.
Evropa značně pokulhává. Nejstarší latinské znění se objevuje až o více než 300 let později!
Jak ovlivnit hmotu?
A co že tahle tajemná deska vlastně říká? Jádrem jejího učení je: „Co je dole, je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře, je jako to, co je dole.“ Jenže co to znamená?
„Co je dole, to je svět fyzický a hmotný, co je nahoře, je svět metafyzický,“ říká o této mystické nauce významný český mág František Kabelák (1902–1969). Stále to zní zmateně?
Smaragdová deska v podstatě říká, že ovlivňováním fyzické roviny můžeme ovlivňovat rovinu duchovní a naopak, ovlivňováním duchovní roviny můžeme dosáhnout efektu ve skutečném světě. To je voda na mlýn mnohých alchymistů.
Ti se pokoušejí celá staletí ovlivňovat hmotu zde na zemi pomocí mystických technik.
Co na to inkvizice? Kupodivu nic…
Myslíte, že vyznavači textu, který se dovolává autority řecko-egyptských božstev, budou krutě pronásledováni například inkvizicí? Kupodivu ne! Od 12. století dál se Smaragdová deska v latinském překladu stává dědictvím západní kultury.
Šíří se v mnoha opisech, pravda, často trochu „pod pultem“, ale přesto nezadržitelně. A vyjadřují se k ní největší teologické i filozofické autority své doby.
Biskup Albert Veliký (1200–1280), katolickou církví uctívaný jako světec a učitel církve, věnuje Smaragdové desce pojednání ve svém spise o kovech a minerálech a zakladatel moderní vědecké metodologie, františkánský mnich a filozof Roger Bacon (1214–1294), ji přeloží a podrobně okomentuje.
Platon a Mojžíš si rozumějí
Fascinující text Smaragdové desky, v němž mnozí příznivci okultních nauk nalézají doslova klíč k poznání celého vesmíru, se těší od vrcholného středověku dodnes čím dál tím větší oblibě.
Když Marsilio Ficino (1433–1499) zakládá ve Florencii akademii ke studiu platonských textů, objevuje se na seznamu studovaných děl i hermetický korpus a v první řadě právě Smaragdová deska. Sám Ficino o Smaragdové desce doslova píše:
„V tomto prastarém prameni se stejně tak dobře odráží Platon, ztělesnění veškeré filozofie, jako i Mojžíš a proroci, kteří ztělesňují křesťanskou víru. A jedno s druhým nestojí v rozporu.“
Desce propadne i Newton!
Ani přírodovědci 18. století neuniknou tajuplnému kouzlu Smaragdové desky.
Jeden příklad vydá za všechny – Isaaca Newtona (1642–1726), slavného fyzika, přírodovědce a matematika, Smaragdová deska natolik fascinuje, že opouští na čas svou vědeckou práci na optice a mechanice a studuje, překládá a komentuje její text!
Dokonce při tom jde tak daleko, že považuje porozumění mystickým naukám, které Smaragdová deska zosobňuje, za nutnou podmínku opravdového vědeckého bádání o přírodních vědách.
Mystika hlubin duše
Ani moderní doba na Smaragdovou desku nezapomene. Je to slavný psycholog Carl Gustav Jung (1875–1961), který jí dává psychologický význam.
Tento prastarý text podle něj odráží obecně platné principy lidského vnímání skutečnosti a je tedy odrazem lidské duše. Odkaz mystického textu žije dál.
Ať již původní Smaragdovou desku sepsal kdokoliv, její odkaz je stále živý a i dnes inspiruje bezpočet lidí, kteří se nebojí poodkrýt roušku hlubin tajemna.
