Jaký byl Buddha? Meditující a štíhlý jako proutek nebo vysmátý tlouštík? Historie tvrdí, že byl štíhlý. Tak kdo je tedy ten tlouštík, jehož sošky se prodávají jako Buddhové?
Určitě už jste viděli někde v chrámu nebo v čínské restauraci sochy Buddhy jako vysmátého tlouštíka. Možná jste nějakou dostali pro štěstí nebo ji někomu pro štěstí koupili. Tak to není Buddha.
Tedy ne TEN Buddha, který žil ve starověké Indii, hodně meditoval, došel osvícení a vymyslel buddhismus.
Princův sluníčkový svět
Ten se jmenuje Siddhártha Gautama (564-484 př.n.l.) a jeho sochy mají podobu štíhlého chlapíka ponořeného do poklidné meditace. Někdy dokonce chlapíka vyloženě vychrtlého. To záleží na tom, kterou z jeho životních etap socha zachycuje.
Narodí se jako princ královského rodu Šákjů a vyrůstá v přepychu, izolován až příliš ochranitelskými rodiči od všeho negativního, co my mohlo narušit jeho sluníčkový svět.
„K branám paláce se nesmí přiblížit žádný žebrák, nikdo nemocný, nikdo nešťastný, všichni ho po celou dobu chrání před sebemenší bolístkou,“ popisují ve své knize Tara Cottrellová a Dan Zigmond..
Rodiče z něj navíc chtějí mít vládce, a ne mudrce, jak předpoví indická sudička, proto se ho snaží izolovat také od všeho co zavání duchovnem. Vydrží jim to 29 let.
Princ se sice ožení s krásnou Jasódharou, ale už dlouho v něm klíčí podezření, že svět není tak úplně místem, které mu ukazují. Přemluví proto jednoho ze sluhů, aby mu pomohl ven z paláce.
Cesta k osvícení
Je v šoku, když se poprvé setkává s utrpením a spatří stáří, smrt a chudobu. Rozhodne se najít způsob jak se osvobodit od utrpení života a neustálého koloběhu znovuzrozování (samsáry).
Inspirován jedním z potulných mnichů, se rozhodne opustit palác, manželku i právě narozeného syna Ráhula a stát se poutníkem. Jenže to přežene zase na druhou stranu. Z absolutního luxusu se vrhne do absolutní bídy.
Nemyje se a hladoví takovým způsobem, že brzy připomíná kostru se smrtí na jazyku. Naštěstí si v poslední chvíli uvědomí, že když bude pokračovat, zemře aniž bude poznání blíž než byl v přepychu paláce.
V okamžiku kdy zatáhne za záchranou brzdu, jde podle legendy kolem dívka, které se ho zželí a nabídne mu trochu mléka. To mu nejen zachrání život, ale inspiruje ho k úvahám, které ho nakonec dovedou až k osvícení.
Santa rozdávající štěstí
Buddha v podobě veselého tlouštíka je ve skutečnosti zenový mnich Čhci Cch‘ (?-916), který žije o nějakých 1500 let později, navíc v Číně.
Potlouká se venkovem jihočínského státu Wu-jüe, pro pobavení předvádí laciné kouzelnické triky, věští budoucnost, vypráví veselé historky a hraje si s dětmi.
V Číně mu říkají Budai, podle plátěného pytle, který má neustále u sebe a tahá z něj sladkosti pro děti. Postupně se stává lidovým hrdinou a v Japonsku, kde je dnes velmi oblíbený, je pod jménem Hotei považován za jednoho ze Sedmi bohů štěstí.
„V Japonsku je to takový veselý stařík, něco jako Santa Claus, který ovšem místo dárků rozdává štěstí,“ upřesňují Cottrellová a Zigmond. Za to, že se stal součástí buddhismu, taoismu a šintoismu může tak trochu i on sám.
„Na smrtelné posteli totiž napsal báseň, ve které naznačoval, že je možná vtělením nějakého jiného Buddhy,“ dodávají.
Slovo dá slovo, s každou generací je historka zajímavější až nakonec začne být Čhci Cch‘ považován za vtělení nikoli samotného Buddhy, ale jeho nástupce bódhisattvy Maitréji.
