Lidská mysl je nevyzpytatelná a plná tajemství. Existují ale i duše natolik špinavé a ze své podstaty odporné, že jejich tajemství pochopit ani nechcete. Jedna z těch nejzvrácenějších patřila zrůdě jménem Richard Chase.

Šílenec, který vyjedl mozek dvouletého dítěte přímo z jeho lebky, se řadí mezi nejtemnější postavy policejních archivů oddělení vražd.

Pohled na krev většině lidí nedělá dobře a nezřídka rozhodí i jinak tvrdé povahy. To ovšem neplatí pro Richarda Chase (1950–1980), kterého si dějiny kriminalistiky mají zapamatovat jako Upíra ze Sacramenta.

Jako kulisy pro jeho krvavá zvěrstva naplněná nepředstavitelnou hrůzou posloužila slunná Kalifornie.

Jak se rodí stvůra

Malý Richard Chase není přímo prototyp týraného dítěte, ale situace v jeho rodině není ideální. Otec jej občas tvrdě bije, city jsou doma obecně spíše potlačovány a režim fungování domácnosti je nadstandardně tvrdý.

V deseti letech již Richard vykazuje všechny rysy obávané Macdonaldovy triády, tedy psychiatry po celém světě uznávaného souboru znaků chování vedoucích později k deviantnímu násilí.

Dlouhodobý nezájem ze strany matky a špatné vztahy s otcem ovšem způsobí, že Richardovy psychické problémy nikdo neřeší. V tichosti tak začínají bujet kořeny obrovské tragédie živené krví a bolestí.

Drogy, bolest a nahota

V dospívání Richard brzy propadne alkoholu, s nímž přichází i paranoia – je třeba přesvědčen, že mu někdo krade orgány nebo jej pronásledují úzkostné stavy s ústřední myšlenkou, že se mu smršťuje srdce a každou chvíli prostě může přestat bít.

Dlouhodobě neutěšená situace mezi Richardem a jeho matkou vyvrcholí odchodem dospívajícího mladíka z domu. Hlavní příčinou prý ovšem nejsou neshody, ale Chasovo přesvědčení, že ho doma chtějí potají otrávit čímsi, co mu změní krev na prach.

Svůj díl viny na těchto představách zřejmě nese i halucinogenní droga LSD, kterou Richard podle výpovědí svých tehdejších známých hojně užívá.

Podivný spolubydlící

Cesta od matky každopádně vede k bydlení s několika dalšími mladými lidmi, ale ani tento krok nesměřuje k vytvoření stabilního zázemí. Spolubydlícím totiž brzy začne po právu vadit Richardův exhibicionismus.

Chase se nezdráhá chodit po bytě před společností nahý a situace, kdy může ostatní konfrontovat se svou fyzickou intimitou, přímo vyhledává.

Přestože se kolem něj často pohybují dívky, s žádnou nedokáže navázat hlubší vztah a brzy se rozkřiknou i zvěsti o tom, že Richard není schopen erekce, natož sexu.

Jistou dobu tento problém řeší s psychologem, ale když mu odborník jako příčinu předloží potlačovaný vztek nebo duševní nemoc, ztratí o další postupy zájem. Jak se později ukáže, problém je v tom, že Richarda prostě dívky nevzrušují. Minimálně ne živé. Neshody v bytě brzy vyústí k odchodu všech Chasových spolubydlících.

Konečně volná ruka

Týrání zvířat, k němuž Richard inklinoval již v dětství, najednou poprvé nebrání žádné publikum.

Mladý Chase tak loví různé druhy bezbranných tvorů a v klidu a soukromí svého bytu je pak dlouhé hodiny pomalu týrá, jí jejich syrové maso a experimentuje s jejich orgány.

Z krve a vnitřností vyrábí zvrácená smoothies kombinovaná s colou, která pije, aby zabránil onomu imaginárnímu smršťování srdce, jehož se tolik obává.

Na scénu jeho stihomamů ovšem vstupuje i další strach, Richard je přesvědčen, že je sledován nacisty, kteří se spolčili s mimozemšťany a chtějí ho připravit o všechnu jeho krev. Jejímu vytrácení tak vehementně zabraňuje právě pravidelným pitím zvířecí krve.

Na pozadí mise za záchranu vlastního života ovšem Richard začíná vnímat, že právě utrpení jeho zvířecích obětí mu konečně dokáže přinést ono chybějící sexuální vzrušení.

Chasův život plyne v děsivě zajetých kolejích zjevné psychické nemoci několik let až do roku 1975, kdy se ocitne v nemocnici s otravou krve poté, co si přímo do žíly injekčně aplikuje koktejl z rozmixovaných králičích vnitřností.

To samozřejmě vede i přes Richardovy ostré protesty k hospitalizaci na psychiatrii. Diagnóza není překvapivá, konstatování paranoidní schizofrenie je už jen odpovědí na většinu otázek kolem teprve 25letého mladíka.

Volání krve

Ani v době svého nuceného pobytu na psychiatrii se Chase pití krve nehodlá vzdát. I v izolaci si je schopen při vycházkách chytit alespoň ptáky, jejichž bezhlavá těla pak personál nemocnice nachází pod Richardovými okny.

Jindy se mu podaří ukrást v nestřeženém okamžiku z nezajištěné ordinace injekční stříkačky a krev tajně odebírá během canisterapie zdravotnickým psům. Udělá cokoliv, aby ukojil svou potřebu.

Morální korektnost lékařů jde v tomto případě stranou a zaměstnanci se mezi sebou o Richardovi otevřeně baví jako o Draculovi. V pozadí posměšku se ovšem skrývá strach, a to opodstatněný.

Z Chase jde hrůza, své představy o pití krve líčí zdravotním sestrám tak živě, že nelze pochybovat o opravdovosti jeho šílených tužeb. Graduje i jeho již zmíněný exhibicionismus, do nějž neváhá zapojit ani vlastní výkaly.

O rok a stovky dávek silných klidnících léků později se psychiatři shodnou, že podivný pacient není nadále nebezpečný společnosti, a předávají jej do péče jeho matky.

Ta si syna sice převezme, ovšem tím její účast na Richardově opětovné integraci do života končí. Pronajme mu byt, odstaví jej od naordinovaných léků na stabilizaci schizofrenie a děj se vůle boží. V tomto případě tedy možná spíš ďáblova…

Hádej, kdo je zpátky?

Již za několik málo měsíců se ukáže, jak fatální chybou Chasovo propuštění z léčebny bylo. Nejprve se začnou sousedům v okolí jeho bytu ztrácet domácí zvířata. Za incidentem pochopitelně stojí Richard, který se vrátil ke starému hobby.

V jednom případě dokonce neváhá majiteli zmizelého psa zavolat a dopodrobna mu vylíčit, co s ním provedl. Mrtvé tělo jedné ze svých kočičích obětí přinese dokonce ukázat své matce. Na tu zazvoní, a když žena otevře, Chase jí hodí mrtvolku do obličeje.

Pak se vrhne na zem, zvířeti rukama roztrhne břicho a pomaže si tvář jeho krví. Kdyby matka incident ohlásila, pravděpodobně by zachránila životy šesti lidí, které její syn zabije v rámci dalšího měsíce, ale rozhodla se mlčet.

Měsíc šílenství

29. prosince 1977 si Richard Chase za svou oběť poprvé vybere člověka. Osudné povánoční noci umírá 51letý otec dvou dětí Ambrose Griffin, kterého vrah zastřelí zpovzdálí. Tentokrát si ještě nedovolí přiblížit se, ale hranice padla, už není cesty zpět.

23. ledna 1977 Upír ze Sacramenta vraždí znovu. Zřejmě ani netuší, že třemi výstřely do těla Teresy Wallinové bere hned dva životy naráz. 22letá žena, kterou Chase překvapí přímo v jejím domě, zatímco manžel je v práci, je totiž ve třetím měsíci těhotenství.

Pomalu chladnoucí ženu ještě Chase osouloží, přičemž do těla opakovaně bodá řeznickým nožem a z odříznuté levé bradavky saje krev, kterou si po aktu nechává odtéct i do kelímku od jogurtu – na cestu.

Absolutní absenci respektu k lidskému životu ještě v mrazivých finesách podtrhuje to, co následuje. Stejně jako u jeho oblíbených králíků, i u Teresy provede zkušený tah nožem od hrdla k tříslům a vybere z otevřeného břicha orgány.

Ty pak spolu s krví přenese v lavoru na prádlo do vany a následně se v nich koupe. Před odchodem ještě na dvorku posbírá psí výkaly a mrtvole je nacpe do úst a hluboko do hrdla.

Finální masakr

Zabíjení lidí Chase zjevně baví. Na další lov se vydává už za čtyři dny od posledního útoku. Za dveřmi domu rodiny Mirothových jsou tentokrát ovšem hned čtyři lidé.

Paní domu Evelyn (1939–1977), její kamarád Dan Meredith (1926–1977) a dvě děti – šestiletý Jason a ani ne dvouletý David. Masakr proběhne stejným způsobem jako v předchozím případě, tedy střelnou zbraní.

U Evelyn se opakuje i brutální nekrofilní pasáž, a to přímo na posteli v její ložnici, kam si vrah mrtvolu s průstřelem hlavy neváhá přenést z koupelny. Právě znetvoření Evelynina těla soudní lékaře při pozdějším ohledání šokovalo nejvíce.

Vrah totiž ženě způsobil tak důmyslná bodná zranění, že v podstatě posmrtně vykrvácela do břišní dutiny. Tu pak Richard nařízl a veškerou nahromaděnou krev vypil přímo z mrtvé.

Patologové poukázali také na obrovské množství spermatu v těle oběti, což bylo následně u soudu pokládáno za důkaz mnohonásobné ejakulace pachatele a tedy jasný sexuální motiv.

Nechutná pochoutka

Nejmladší oběti bezprecedentního masakru, malému Davidovi, šílený Chase na místě vyjedl mozek přímo z lebky. Nepředstavitelnou scénu v domě Mirothových naruší až klepání na dveře.

Pěstička dopadající na dřevo patří kamarádce malého Jasona, který je tou dobou již mrtvý. Chase zpanikaří, dá se na úprk a bere s sebou i zohavené tělo dvouletého Davida.

Past již ale téměř sklapla, přivolaná policie na místě najde kompletní otisky prstů vraha a na základě občanského tipu pátý den po masové vraždě vtrhne do Chasova bytu. Už v předsíni je přitom jasné, že vyšetřovatelé mají člověka, kterého hledali.

Vždyť měli odemčeno!

Při ohledání Chasova bytu policisté nacházejí obrovské množství děsivých rekvizit včetně zbytků orgánů z poslední vraždy pečlivě uložených v miskách v lednici nebo v zadřeném mixéru zbroceného sraženou krví.

Výběr Chasových obětí přitom nefungoval na základě žádného více či méně sofistikovaného klíče, vrah šel prostě naslepo a o svých obětech nepřemýšlel ani minutu.

Při pozdějších výsleších Richard dokonce vyšetřovatelům vysvětluje, že do domů obětí vešel proto, že bylo odemčeno. Údajně v obou případech předtím v okolí zkoušel dveře několika dalších domů, ale když byly zamčené, „pochopil, že není vítán a šel dál“. 

Poslední život, který ukončil

Spravedlnosti, tedy alespoň její světské podobě, Chase ovšem nakonec unikl.

Soud nad ním sice 8. května 1979 vynese verdikt trestu smrti popravou v plynové komoře, ale ještě než k ní dojde, vězeňská služba nalezne Richarda 26. prosince 1980 v cele v bezvědomí a přivolaný lékař už jen konstatuje smrt.

Příčinou je předávkování antidepresivy, která měl Chase naordinovaná ke každodennímu užívání, ale několik týdnů si dávky schovával za účelem sebevraždy. Alespoň o své vlastní smrti přemýšlel …