Kdysi se vyráběly rakve se zvonkem nebo zařízeními, které by dokázaly přivolat hřbitovní zřízence. Motivem údajně byl strach z toho, že hrobník někoho pohřbí zaživa. Byla to pravda?

Ano, strach lidí, že by je mohli pohřbít zaživa, je starý tisíce let. Trpěli jím i mnozí slavní lidé, například první americký prezident George Washington (1732-1799).

Proto se objevily různé patenty, které měly zabránit pohřbení ještě žijících osob. V roce 1792 nechává vévoda Ferdinand Brunšvický vyrobit rakev s rourou, díky které dovnitř proudí vzduch a také s trumpetou, s níž bylo možné přivolat pomoc.

Kolemjdoucí upoutá periskop

Sedm let poté se objevuje i varianta se zvonkem, která je díle německého faráře.

Obavy z pohřbení živých dospějí tak daleko, že se roku 1882 na americkém patentovém úřadě objevuje muž jménem J. G. Krichbaum, který přinese vynález v podobě bezpečnostní rakve s dýchací trubicí a periskopem. Na pohyb v podzemí má kolemjdoucí upozornit právě otáčející se periskop.

Pozdní zápas o život

Případy, kdy byla pohřbena osoba, která dosud nezesnula, se přesto objevovaly. Jejich seznam sestavil například v roce 1905 anglický obchodník William Tebb. Uváděl 219 příkladů, kdy se osoba probrala a dokonce ještě 149 přímo pohřbů živých.

Nešlo jenom o honbu za senzací. Už o pár let dříve, v roce 1896, ředitel pohřební služby v Americe T. M. Montgomery tvrdí, že cca 2 % pohřbených a později exhumovaných prozrazují známky, že dotyčný v rakvi zápasil o život.