Na frontách se sice ještě bojuje, ale o výsledku války v Evropě už je rozhodnuto a současní spojenci si uvědomují, že v té další budou stát proti sobě. A že každá výhoda se počítá.

Zásluhy na počátečním úspěchu nacistického tažení připisují Američané německým vědcům. Zejména když jim do rukou padnou balistické střely a další Hitlerovy hračky.

Chtějí z německých znalostí vytěžit co nejvíce, zejména když zjistí, že Rusové už začali s odchytem německých vědců.

„Americké vědecké týmy na obsazených územích konfiskují stohy záznamů o výzkumech, zkoumají nalezenou výzbroj, hledají a vyslýchají nacistické vědce,“ píše Eric Lichtblau (*1965) ve své knize Nacisté ve službách USA.

Jenže 22. května 1945 předkládá plukovník Joel Holmes mnohem lepší nápad než jen vyslýchat a prezident Truman schvalí tajnou operaci Overcast, která je později v rámci dalšího utajení přejmenována na Paperclip.

Nacistickou minulost neřeší

Během ní mají být z Německa do USA přepraveni i se svými rodinami vědci, jejichž znalosti by mohly být užitečné. „Musí to ovšem být pouze o osoby, které nebyly členy NSDAP,“ žádá Bílý dům.

Takových však mnoho nebylo, a tak v tajném plánu uvnitř tajného plánu dochází k hromadnému přepisování a vymazávání záznamů.

V některých případech se tak i váleční zločinci a fanatičtí nacisté mění v beránky, kteří nikdy nic špatného neprovedli a o ničem nevěděli.

Typickým příkladem je nejdůležitější úlovek akce, Wernher von Braun, který přilétá do USA už v první várce v září 1945. Ač byl členem nacistické strany ve vysoké funkci, měl úzké vazby na Hitlera a samozřejmě dobře věděl k čemu slouží jeho rakety i za jakých podmínek je musí v tajných továrnách vyrábět tisíce vězňů, vytáhne ho armáda ze škatulky válečný zločinec a potenciální hrozba, aby se z něj po několika byrokratických veletočích stala osoba, která je životně důležitá pro národní bezpečnost USA. Spolu s ním dorazí i jeho rodiče, snoubenka, bratr a 100 členů týmu, který pracoval na vývoji raket V-2. Za možnost uniknout trestu se Braun Američanům odvděčí významnou pomocí v dobývání vesmíru.

Einstein protestuje

Ze seznamu obsahujícího přes 24 000 jmen je nakonec do tajného programu zahrnuto přes 1800 německých vědců a 3700 jejich rodinných příslušníků, včetně několika milenek.

Postupně jsou ubytováváni na vojenských základnách po celé zemi, dostávají plat a příslib amerického občanství, že budou-li užiteční. Rozsah operace je utajován dokonce i před většinou úřadů.

Jenže už na jaře 1946 se objevují první konspirační teorie tvrdící, že Američané pomáhají uprchlým nacistickým zločincům. „Bylo obtížné ukrýt tisíc vědců s německým přízvukem,“ píše Lichtblau. A jak informací přibývá, situace houstne.

„Američané jsou rozhořčeni zjištěním, že Hitlerovi vědci mají žít jako jejich sousedé.“ Protestují. Pod jedním z protestů je podepsán dokonce i Albert Einstein (1879–1955).

Brzy navíc prosakují na veřejnost válečné zločiny některých zázračně očištěných vědců.

Navzdory řadě odhalení se však armáda nehodlá vědců vzdát, lakuje celý projekt na růžovo, a jen v nejkřiklavějších případech dotyčného válečného zločince odklidí stranou, kde není tak na očích.