„Vysvoboď mne od těchto zlých lidí a budeš míti zásluhu, jako bys duši z očistce vysvobodil,“ žádá Perchta jednoho ze svých bratrů. Ubohá žena netuší, že nenalezne svůj klid ani po smrti. Rodové hrady a zámky bude obcházet její duch!
„Ne,“ vykřikne Perchta (1429–1476), dcera Oldřicha II. z Rožmberka (1403–1462), když ji v roce 1449 chtějí provdat za Jana V. z Lichtenštejna (†1473).
Nezbývá jí ale, než poslechnout. Jan si ji bere kvůli věnu, které mu má pomoci dostat se z dluhů. Jenže na peníze, které mu tchán slíbil, čeká marně. Z Oldřicha jenom nepravidelně posílá malé částky.
Lichtenštejn si zlost vybíjí na Perchtě, která s ním žije na moravském Mikulově. Mladá žena má hlad a trpí zimou. Ze svazku s krutým manželem ale nemá kam utéct. „Mám se jak nebožtička, že je div, že nezoufám,“ stěžuje si v dopise otci.
Neškodná společnice
Nakonec Perchtě v její nelehké situaci snad pomůže král Jiří z Poděbrad (1420–1471), který je zavázaný Perchtinu bratrovi Janu II. z Rožmberka (asi 1430–1472), který ho neváhal podpořit při královské volbě.
Zřejmě díky panovníkově zásahu v roce 1471 odchází nešťastná žena z Mikulova do benediktinského kláštera Schottenstift ve Vídni. V její době totiž jediné, co může manželství rozdělit, je smrt.
Ovšem nikde neexistuje důkaz, že to opravdu je Jiří z Poděbrad, kdo ve prospěch utýrané ženy intervenuje.
Manželovo prokletí
Roku 1473 umírá její manžel. „Můžeš mi odpustit?“ ptá se jí prý na smrtelné posteli. „Ne,“ zazní zcela jasně z Perchtiných úst. Křivdy, které s ním zažila, jsou příliš veliké, aby se daly tak lehce odbýt jediným kývnutím hlavy. Jan ji proto prokleje:
„Nechť ani v hrobě nemáš klidu.“ Perchta prožije ještě téměř tři roky, než 2. května 1476 naposledy vydechne. Umírá zřejmě na mor. Po smrti začne účinkovat manželovo prokletí. Perchtin duch se postupně zjevuje na hradech a zámcích v rukou rodu Rožmberků.
„Zase je tady,“ špitne na telečském zámku jedna služka druhé a ukáže na bílou postavu jakoby plující vzduchem. Dáma je ale neškodná. Po nikom nic nechce a po chvíli zmizí – jakoby projde neexistujícími dveřmi.
