Narodí se v řádném manželském svazku, ale přesto Vratislav jednoho dne bude o svá práva muset tvrdě bojovat. Otci se pomstí, když mu Čechy udělí v léno Ota IV. Brunšvický, jde ale jenom o formalitu.

Když Přemysl Otakar I. (1155/1167–1230),  otec Vratislava (před 1181-po 1225)získá v roce 1197 pražský knížecí stolec, v římské říši se v tu chvíli po smrti římskoněmeckého císaře Jindřicha VI. Štaufského (1165–1197) o vládu přetahují dva kandidáti, protože Jindřichův dědic je ještě batole.

Hledají spojence, kde mohou, a Přemysl teď může ukázat váhu své moci. Podpoří Filipa Švábského (1177–1208) z rodu Wettinů, který je strýcem následníka. Nebude to ale zadarmo. „Na oplátku chci královskou korunu,“ vysloví troufalý požadavek.

Vsadí na správného koně, je to právě Filip, kdo si nakonec v září 1198 v Mohuči na hlavu nasadí říšskou korunu a vzápětí Přemyslovi udělí titul českého krále.

Nový dědic stejného jména

S jídlem roste chuť, říká se, a platí to i o novopečeném králi. „Chci skutečného dědice koruny,“ vzpomene si. Adlétu zapudí. Využije toho, že jsou v několikátém koleni příbuzní.

Pošilhává po manželce z královské krve, kterou se nakonec stane mladičká Konstancie (1180–1240) z uherského rodu Arpádovců. Adlétu s dětmi už do Čech nepustí a zavrhne i tehdy už dospělého syna Vratislava.

Políček do tváře mu vlepí v roce 1200. Konstancii se narodí syn. „Bude se jmenovat Vratislav,“ prohlásí pyšný otec. Tím dá prvorozenému potomkovi jasně najevo, že by ho nejraději vymazal ze svého života. Pro Vratislava ale ještě není nic ztraceno.

Papež Inocenc III. (asi 1160–1216) podle současného historika Josefa Žemličky „poukázal na špatný příklad »knížete z Čech« a jeho uherskou choť nazval přímo cizoložnicí.“ Odmítl Přemysla jako českého krále i jeho nový sňatek.

Přemyslu Otakarovi I. nakonec v roce 1203 nezbývá, než uznat Vratislavovo následnictví.

Formální pomsta

Jeho jmenovec z královské kolébky se nedožil ani prvních narozenin a vypadá to, že nejstaršímu potomkovi svítá naděje usednout jednoho na trůn. Jenže rozvodovým tahanicím není konec, nakonec je rozluka uznána a navíc Konstancie povije Přemyslovi dalšího syna.

Vratislav vůči otci zatrpkne. Když mu pak v roce 1212 nabídne římský císař Ota IV. Brunšvický (1175/1176–1218) z rodu Welfů možnost se nehodnému tatíčkovi pomstít, neváhá. Udělí mu české země v léno. Jde ale pouze o formální akt.

O Vratislavově dalším působení toho mnoho nevíme, poslední zpráva o něm přichází z Durynska v roce 1225.