Města duchů jsou častým námětem děsivých hororů pro ukojení naší touhy po napětí. Zdá se ovšem, že v severním Španělsku se jeden takový horor na podobné téma odehrává v rovině reality.
Řeč je o záhadě vesnice Ochate, nad níž podle legend visí tajemná kletba, která sem přinesla jen neštěstí. Dnes je Ochate opuštěné, ale v jeho ruinách podle řady svědků cosi zůstává…
Severošpanělský kraj Trevino ukrývá tajemství, o kterém málokdo ví a jehož původ už nikdo nemůže vyprávět. Opuštěná a postupně se rozpadající vesnice Ochate je doslova po vymření. To, co je dnes jen ponurými ruinami, však kdysi bylo místem plným života.
Začátek konce přichází do Ochate v 19. století a má podobu záhadné epidemie, která si vybere desítky obětí na životech. Nikdy nebylo objasněno, co nemoc způsobilo, ani o jakou konkrétně šlo chorobu, i když se uvažuje o tyfu nebo choleře.
Nemocí prolezlá ves
Zdecimované obyvatelstvo se z rány těžce vzpamatovává, nedlouho po odeznění první vlny ovšem přijde další a další a zdrcující série nakonec vede k úplnému opuštění Ochate posledními živými obyvateli. Každý, komu je život drahý, se drží od vesnice dál.
Na rychle se šířících epidemiích by nebylo nic až tolik zvláštního, obzvlášť v 19. století, problém je ale v tom, že tajemné nemoci zasáhnou vždy jen Ochate a okolí se vyhnou.
Vinu nelze svést ani na to, že by nákazu někdo z obyvatel přivezl z nějakých cest, nemoci totiž ve vsi řádí zcela mimo období obecného rozšíření dobových chorob. Co tajemné lokální epidemie vyvolalo? Zvěsti o kletbě ležící na Ochate na sebe nenechají dlouho čekat.
Tlukot srdce, které není vaše
Historické záznamy o Ochate v archivech kraje jsou velmi kusé, ale je z nich možné vyčíst, že poslední obyvatel vesnici opustil zhruba mezi roky 1920 až 1930. Pak už zkáza pusté vsi nabírá rychlý spád a dnes z kdysi bujaré vesnice stojí už jen pár zchátralých domů a věž kostela San Miguel.
Mezi ruinami je ale údajně poměrně živo, prý zde není nouze o paranormální jevy. Ochate se tak stalo cílem badatelů, kteří mezi rozvalinami hledají klíč k tajemství minulosti i stopy po tom, proč tady panuje nadpřirozený neklid.
Vesnici není úplně snadné lokalizovat, je potřeba se probrat starými dokumenty a trochu pátrat. Ti, kteří se dostanou až na toto bohem zapomenuté místo, vyprávějí, že ruiny nejsou tak opuštěné, jak to na pohled vypadá.
Mezi základy zřícených domů prý můžete slyšet hlasy, jejichž přirozený zdroj lze vzhledem k okolnostem v podstatě vyloučit. Někteří svědci tvrdí, že slyšeli dokonce i útržku rozhovorů více hlasů.
Nejsilněji se prý paranormální aktivity projevují u místního kostela, kde údajně několik senzitivních jedinců slyšelo znít chorál.
Možná ještě děsivější než hlasy jsou zprávy o nevysvětlitelném tlukotu jakéhosi cizího srdce, který tu prý návštěvníky pronásleduje při procházení zapomenuté vesnice.
Chtějí, abychom nezapomněli?
Zvuky z hrozivého neznáma záhady v Ochate nekončí. Mrtví se tady mají lidem i zjevovat a několikrát se údajně podařilo nehmotné entity ze záhrobí dokonce vyfotografovat.
„Skupině badatelů z Vitorie (město v severním Španělsku, pozn. red.) se podařilo ve dvou případech vyfotografovat podivnou podobenku tváře s vousy, orlím nosem a odulými rty,“ potvrzuje španělský investigativní novinář Antonio Luis Moyano v knize Iker:
El mago del misterio. Je předmětný obrázek z Ochate jen přeludem vzniklým hrou stínů, nebo opravdu máme uvažovat o tom, že může zachycovat něco nebo někoho z jiného světa?
Silně zneklidňující je v souvislosti s tímto případem i fakt, že stejnou přízračnou tvář v Ochate vidělo v různých obdobích i několik dalších lidí v podobě zjevení. Může jít o duši některého z bývalých obyvatel? A pokud ano, proč právě ona se projevuje výrazněji než jiné?
Nesměl odejít
Podivné pocity a nevysvětlitelné události v nešťastné vesnici potvrzuje i současný populární španělský odborník na paranormální jevy Iker Jimenez Elizari (*1973), který se do rozvalin Ochate vypravil na Štědrý večer roku 1995. Podobně jako jiní prý zaregistroval intenzivní pocit, jako by jej někdo po celou dobu pobytu na místě sledoval.
V jistém okamžiku se ovšem k tomuto pocitu přidal i silný tlak v zádech. Jimenez tvrdí, že jej tento tlak jasně naváděl až k místu, kde pak objevil skupinu starých hrobů, pravděpodobně patřících někdejším obyvatelům prokleté vesnice.
Další z návštěvníků Ochate, španělský podnikatel se zálibou v tajemnu Fernando Gil, hovoří dokonce o tom, že se jej zde při jeho průzkumné výpravě v roce 1986 někdo opakovaně dotkl.
Údajnému kontaktu prý předcházely zřetelné zvuky kroků, které muže uzavíraly v neviditelném kruhu, jako by se mu snažily zabránit v tom, aby odešel.
Tajemná zmizení
To by nahrávalo spekulacím, že uvažovaní duchové v Ochate chtějí společnost. A k této domněnce může svádět i další z místních mystérií. V Ochate a jeho bezprostředním okolí totiž mělo v minulosti beze stopy zmizet několik lidí.
V roce 1868 se příslovečně slehne země po místním faráři jménem Antonio Villegas. Podobný osud potká i hospodáře jménem John Peche. Ten se zase naprosto nepochopitelně ztratí přímo ze svého domu, kde nechá i rozjedený oběd.
Kam se tito muži poděli? Jisté je, že oba měli blízko k vesnici a jejím osudům.
Modré světlo
Aby toho nebylo málo, v opuštěné vesnici jsou vídána také podivná světla.
Písemné záznamy se o nich zmiňují poprvé v roce 1947 a roku 1981 je pořízena dokonce fotodokumentace tajemného tělesa kulovitého tvaru, které se vznáší nad Ochate a je obklopeno záhadnou chladně modrou září.
Autorem tajuplného snímku, jehož pravost je samozřejmě skeptiky okamžitě zpochybněna, je dnešní parapsycholog a někdejší zaměstnanec spořitelny Prudencio Muguruza.
V zájmu ověření autenticity fotografie je záznam podroben zkoumání vědeckých odborníků z univerzity v Bilbao. Jejich závěr však skeptikům příliš nenahrává – snímek je údajně beze vších pochybností pravý.
Fotografie se ale dostane ještě dál, a to až do amerického výzkumného střediska NASA. I místní kapacity pravost snímku potvrdí, ale vysvětlení pro záhadu toho, co je na něm zvěčněno, nenabídnou.
Ochate už sice neúprosný čas pomalu vymazává z mapy, záhady této tajemné vesnice jsou však stále bolestě živé. Bloumají na tomto prokletém místě duše jeho dávných obyvatel? A snaží se získat naši pozornost, nebo jen svými vpády rušíme jejich posvátný klid?