Co byste udělali pro svou lásku, abyste upoutali její pozornost?

John Hinckley jde tak daleko, že nejenže plánuje pokus o sebevraždu před očima své vyvolené, ale dokonce ve své choré mysli pojme plán zabít prezidenta USA. A to všechno kvůli nikomu jinému než herečce Jodie Fosterové, která samozřejmě s šílenstvím svého fanouška nechce mít nic společného.

John Warnock Hinckley Jr. (* 1955) se narodí v městečku Ardmore v americkém státě Oklahoma. Má štěstí na bohatou rodinu, která skutečně nemá nouzi o prostředky a blahobyt.

Jeho otec je prezidentem křesťanské charitativní organizace World Vision USA, která organizuje pomoc potřebným všude na světě, a k tomu vede vlastní společnost, která se zabývá využitím ropy.

Se zlatou lžičkou v puse

Mladý John má tedy doslova na růžích ustláno a bohatý tatínek, který má z ropného průmyslu peníze a z charitativní sféry výborné kontakty, mu umetá cestu, jak jen může. Částečně i kvůli dobrým školám pro děti se rodina přestěhuje do Dallasu v Texasu.

Hoch vystuduje střední školu v Highland Park a zpočátku to vypadá, že bude klasickým, sice trochu zbohatlickým, ale jinak nadějným a perspektivním americkým jižanským synkem.

Na škole hraje americký fotbal, hokej a baseball, učí se na klavír a spolužáci ho dvakrát zvolí předsedou třídy.

Ani škola, ani písně

Dál už mu ale kariéra začíná trochu skřípat. V roce 1973 se zapíše na technickou univerzitu Texas Tech, ale několikrát musí přerušit studium kvůli špatnému prospěchu a nevalné docházce. Nakonec je mu studium v roce 1980 ukončeno.

Mezitím se několikrát pokouší uchytit v alternativních oborech – v roce 1975 odjíždí do Los Angeles se záměrem stát se autorem písňových textů, ale místo toho akorát posílá domů dopisy s žádostmi o další peníze.

Antidepresiva a bouchačky

Ani v osobních vztazích nemá štěstí. Když žije v Los Angeles, tak rodičům píše o své přítelkyni Lynn Collinsové, ale jak se později ukáže, byla od začátku do konce vymyšlená.

Místo děvčat se tak začne zajímat o zbraně, se kterými pravidelně cvičí. Lékaři mu zároveň diagnostikují deprese, na které musí brát léky, a celou řadu emočních poruch chování.

Zdá se, že mladý John je sud střelného prachu, který může každým okamžikem explodovat. Schází jenom ta správná rozbuška – a tou se stává slavná herečka.

Inspirace ve filmu

V roce 1976 jde do kin úspěšný film Taxikář s Robertem De Nirem (*1943) v hlavní roli.

De Niro tu hraje depresivního mladého muže a bývalého mariňáka, který se rozhodne po neúspěšných námluvách s mladou dívkou, která pracuje v kanceláři volební kampaně prezidentského kandidáta, onoho senátora zabít.

Johna film doslova fascinuje a ještě více ho fascinuje herečka, která v něm hraje – Alicia Christian „Jodie“ Fosterová (*1962). Rozhodne se, že právě ona musí být jeho vyvolená.

Začne ji sledovat, nejprve čte jenom zprávy v novinách, ale brzy se situace začne vyhrocovat.

Jak získat pozornost?

Když Jodie Fosterová nastoupí na Yaleovu univerzitu, přestěhuje se John za ní do New Havenu v Connecticutu a začne ji naplno stalkovat.

Dokonce si na Yale zapíše kurzy tvůrčího psaní, aby pak mohl Jodie Fosterové pod dveře zasouvat papírky s milostnými básněmi a dalšími vyznáními. Když ani toto nepomáhá a herečka ho dál ignoruje, začne přitvrzovat.

Opakované telefonáty herečka rázně odmítá a se svým stalkerem nechce mít nic společného. John se tedy rozhodne, že to vyžaduje nějaký ráznější akt, kterým by upoutal hereččinu pozornost.

Uvažuje o únosu letadla nebo o tom, že by před jejíma očima spáchal sebevraždu. Nakonec se ale vrátí ke svému milovanému filmu a rozhodne se zabít prezidenta.

Udělám na tebe dojem

Těsně před tím, než vyrazí organizovat svůj šílený atentát, zanechá Jodie Fosterové tuto zprávu: „Posledních sedm měsíců jsem ti poslal desítky básní, dopisů a milostných vyznání v slabé naději, že by ses snad o mě mohla začít zajímat.

Přestože jsme spolu několikrát mluvili po telefonu, nikdy jsem se tě neodvážil přímo oslovit a představit se ti.

To, co se teď chystám podniknout, je proto, že už nemůžu déle čekat s tím, jak na tebe udělat dojem.“ Odešle tuto zprávu a vyrazí střílet na amerického prezidenta Ronalda Reagana (1911–2004).

Co by se mohlo pokazit…

Prezident Reagan je onoho osudného 30. března 1981 v hotelu Washington Hilton ve Washingtonu D.C., kde promlouvá na charitativní konferenci. Washingtonský Hilton je považovaný za jeden z nejbezpečnějších hotelů vůbec.

Prezident proto dokonce odmítne neprůstřelnou vestu, kterou mu agenti Tajné služby nabízejí. Ani sami agenti si tentokrát vesty nevezmou. Prezident totiž na veřejnosti projde jenom slabých devět metrů od východu z hotelu ke své limuzíně.

Co by se mohlo pokazit… Reagan skutečně vyjde z hotelu, zamává novinářům a fanouškům a v ten moment už třesknou výstřely.

Tři muži v krvi

Ze svého revolveru ráže .22 John Hinckley celkem šestkrát vystřelí. Potřebuje na to pouhé 1,7 sekundy, je vidět, že se zbraněmi má natrénováno. Agenti Tajné služby se na něj okamžitě sesypou a prezidenta v mžiku naloží do auta, které okamžitě odjíždí.

Na zemi zůstávají ležet v krvi tři muži – policejní důstojník Thomas Delahanty (*1935), agent Tajné služby Timothy McCarthy (*1949) a tiskový tajemník prezidenta James Brady (1940–2014).

Prezident Reagan není přímo zasažen, ale jedna ze střel se odrazí od hrany neprůstřelné prezidentské limuzíny a zasáhne ho do hrudi, čímž způsobí vážné zranění.

Prezidenta zasáhne v podstatě náhodou až šestá a poslední střela, rychlá reakce agentů Tajné služby mu téměř jistě zachrání život. Zejména zraněný Timothy McCarthy doslova skočí do dráhy čtvrtého výstřelu, který by pravděpodobně prezidenta jinak zasáhl.

Doufám, že jste republikáni

Odborář Alfred Antenucci, který stojí v davu vedle atentátníka, zareaguje jako první. Udeří Johna Hinckleye do hlavy a v momentě se na něj sesypou další civilisté a agenti Tajné služby.

Agenti musí šíleného střelce dokonce chránit, aby nebyl davem lynčován. Mezitím prezidentské auto mizí do dáli, po zuby ozbrojení agenti zajišťují místo útoku, protože není zpočátku jisté, zda není atentátníků více a poskytují první pomoc třem zraněným.

Prezident je mezitím na cestě do Univerzitní nemocnice George Washingtona. Tady nejsou na takovou událost připraveni, prezidentská limuzína přijíždí sotva čtyři minuty po střelbě.

U vchodu dokonce nemají ani nosítka, tak prezident musí na ošetřovnu dojít po vlastních. Okamžitě začala operace. Reagan během ní ztratí téměř polovinu své krve a několikrát se dostane na pokraj smrti, ale neztrácí smysl pro humor – lékařům v žertu říká:

„Doufám, že jste tu všichni republikáni.“ A když dorazí jeho manželka, prohodí jejím směrem: „Zlato, asi jsem se zapomněl skrčit.“

Atentátník na svobodě

John Hinckley stane samozřejmě před soudem, ale k překvapení mnohých je shledán nevinným, protože soud uzná jeho psychickou nepříčetnost. Svého činu Hinckley nikdy nelituje, naopak, prohlašuje:

„Můj čin byl tím největším vyznáním lásky v historii.“ Místo vězení tak Hinckley skončí v psychiatrické nemocnici. Lékaři ho považují za velmi nebezpečného člověka, který může kdykoli ublížit sám sobě, nebo někomu druhému.

Když Hinckley požádá v roce 1987 o vycházky, aby mohl navštěvovat rodinu, najdou mu v průběhu posuzování v pokoji další fotografie Fosterové – jeho obsese tedy pokračuje.

Navíc si dopisuje se sériovým vrahem Tedem Bundym (1946–1989) a shání kontakt na Charlese Mansona (*1934). Žádost o vycházky je tedy zamítnuta.

Teprve v září 2016 lékaři usoudí, že už Hinckley nepředstavuje nebezpečí pro společnost. Je propuštěn z nemocnice a vrací se do svého někdejšího domova. Nesmí mluvit s novináři a nesmí se z domu vzdálit na více než 30 mil. Jodie Fosterová jeho propuštění odmítla jakkoli komentovat.