Když se řekne „hvězdy stříbrného plátna“, všichni pochopíme, že jde o slavné herce. Proč se ale plátnu přisuzuje stříbrná barva, když v kině po skončení filmu dobře vidíme, že je bílé?
Je to ovšem nejen stříbrná na plátně, i jiné zažité barvy a odstíny mají zajímavou historii…
Na stříbro vidíme lépe!
Na počátku 20. století, když je filmový průmysl teprve v plenkách, není kvalita obrazu v kinech zdaleka tak dobrá jako dnes. Aby se návštěvníci nemuseli dívat na šmouhy a rozmazané obličeje, snaží se technici promítací plátno všemožnými způsoby vylepšit. A okolo roku 1920 je napadne pokrýt ho tenkou vrstvou kovu.
Někdy je to přímo stříbro, jindy jen hliník, důležitá však je skutečnost že plocha má pak mnohem lepší odrazové vlastnosti a obraz je ostřejší!
Pojem „stříbrné plátno“ se dostane i do reklam a postupně lidem pod kůži. A i když dnes už jsou technologie projekčních ploch jiné, nostalgická stříbrná vzpomínka přežila v řadě jazyků…
Proč je petrolejová barva modrá?
Tmavá modrošedá, ale s přimíchanou kapkou zelené. Taková je barva petrolejová, známá pod tímto jménem mezi výtvarníky i v módním světě. Není to ale trochu divné, když petrolej je ve skutečnosti bezbarvou tekutinou?
Petrolej je směsí uhlovodíků, která se získává destilací ropy. Ta je zlatavě černá, postupnými kroky však barva zmizí a petrolej je stejně čirý jako voda.
Modrá petrolejová barva má podle jedné z teorií původ v Indii v 60. letech minulého století, kdy je tu v souvislosti s bojem proti chudobě a podvýživě zaváděn veřejný distribuční systém.
Každá domácnost žijící pod hranicí chudoby má nárok na určité množství vládou dotovaných potravin a petroleje.
Jak ale dotovaný petrolej v obchodech odlišit od toho normálního? Vláda se rozhodne do něj přidat modré barvivo! A to v kombinaci se složkami petroleje vytvoří onen krásný odstín, který dnes známe třeba na tričkách nebo svetrech.
A byla dřív oranžová, nebo pomeranč?
U nás je to trochu jinak, ovšem v angličtině, španělštině, francouzštině či jiném jazyce jste si určitě všimli. Pro pomeranč i oranžovou mají totéž slovo. Nabízí se logická otázka – měla ho dříve barva, nebo ovoce?
Odpověď je tentokrát jasná – první byly pomeranče! V angličtině jsou citrusové plody popsány jako „orange“ kolem roku 1300, pro oranžovou barvu tu však ještě další dvě staletí slovo neexistuje.
V anglicky mluvících zemích totiž tehdy moc oranžových věcí není. A pomerančů vlastně také ne, ty rostou hlavně v Asii či Africe.
Když se na počátku novověku konečně dostanou do Evropy, jsou tu zdaleka těmi nejoranžovějšími objekty, a tak zářivá barva snad ani jiné jméno dostat nemůže!
V anglickém slovníku se poprvé objevuje „orange“ pro barvu v roce 1512.
A co náš pomeranč? České slovo pochází z německého Pomeranze, resp. vídeňského Pomerantche.
Třeba u „oranžády“ už je ale jasné, že pouto barvy s citrusovými plody se v žádném jazyce zapřít nedá.