Novomanželé kráčí po lesní cestě zpět do vesnice, v patách jim jdou rodiče a zbylí svatebčané. Mezi stromy se však mihnou dva stíny a vzduch protne dunivý výstřel. Ženich se kácí k zemi a umírá. Stejný osud čeká všechny zúčastněné i samotné útočníky!
Zlověstně vypadající kříže dávají jméno motorestu na 168. kilometru dálnice D1. Denně kolem něj projedou stovky aut, jen málo řidičů však tuší, kde vzal své jméno. Je však legenda pravdivá?
Vražedné setkání
Píše se rok 1539, když v lesích, kde dnes kříže stojí, objeví sedlák z blízké vesnice mrazem zkřehlého muže. Jedna z legend praví, že se jedná o nezbedného syna zámožného kupce Veleslava. Většina pramenů se ale shoduje na koňském handlíři z Uher.
Neznámého bere rolník domů, kde mu poskytuje přístřeší. O uzdravení a pohodlí se stará dcera Johanka. A jak už to tak bývá, dvojice v sobě nachází zalíbení! To se samozřejmě nelíbí Johančinu otci, který si pro ni představuje bohatého ženicha.
A handlíři jsou vnímání zejména jako šejdíři a podvodníci, a tak ze svatby sejde. I když ne tak docela, protože zamilovaný mladík slíbí své milé, že se pokusí sehnat peníze a do roka se vrátí.
Jiné verze zase uvádí, že handlíř končí v armádě a bojuje proti Turkům, ostatně v téže době probíhají výboje Sulejmana Nádherného (1494–1566) do Evropy.
Vše začíná v hospodě
Po roce přichází vdavekchtivý mladík zpět za svou Johankou. V nedalekém domašovském hostinci ho zasahuje zdrcující zpráva. Jeho milovaná bude mít za pár dní svatbu. „To nemůžu nechat jen tak,“ mumlá si pod vousy.
Slovo dalo slovo a naráží na revírníka, který měl v minulosti také spadeno na sedlákovu dceru. Ještě před samotným obřadem má Johanka špatný sen a prosí, aby se svatba odložila. Matka ji ale přemlouvá a další den už jedou do Velké Bíteše.
Zhrzený milenec dává dohromady zrůdný plán, společně se svým kumpánem si zaopatří střelné zbraně a počíhají si na celý průvod na lesní cestě. Když svatebčané dochází na místo, začíná vraždění.
Johanka má být ušetřena, ale revírník si nebere servítky a zastřelí i ji. V návalu vzteku ho zavraždí sám handlíř. Ten okamžitě spěchá ke své lásce, která mu údajně v posledních okamžicích odpouští. Vrah už nemá pro co žít, a tak se sám zabíjí.
Celková bilance je devět mrtvých! Kříže na jejich památku vztyčí mniši z kláštera v Rajhradu a každých 100 let je mění.
Nereálná přestřelka
Báchorka se traduje po léta, dostává se dokonce do velkobítěšské kroniky. V archivech záznamy chybí, jako na potvoru se matriky musí vést až od roku 1563, tedy třináct let po údajném masakru. Ve 20. století zkoumají oblast archeologové, nemají však úspěch.
Do debaty se zapojují také historici, kteří poukazují na nemožnost postřílet několik lidí během pár minut. V polovině 16. století se totiž používají zbraně, u nichž se musí zapálit tzv. doutnák.
Výstřel se dostaví jen v polovině případů, poté musí útočník znovu pracně nabíjet. Mezi další teze patří také fakt, že pokud se jednalo o bohatého ženicha, zcela jistě by průvod nešel pěšky.
Pověst však posílí v 60. letech 20. století, kdy jsou údajně vykopány kosti, které jsou uloženy pod prostřední kříž. V roce 2012 prochází celou oblast specialista s georadaerem, nic však nenajde.
