Z vyjádření vědců se nitra obřích planet na Zemi napodobují jen velice obtížně, jak se posouvá vývoj techniky, může se však situace postupně měnit.
Kromě simulace prostředí, kterou nyní poskytl zmíněný rentgenový laser, je také třeba ten pravý materiál, který by nahradil opravdové prvky uvnitř ledově-plynné planety. Výzkumníci si tentokrát pomohli náhražkou uhlíkovodíkového polystyrenu na místě metanu.
Na ten s pomocí laserových pulzů aplikovali odhadované podmínky 10 tisíc kilometrů pod povrchem Neptunu, ohřáli ho na necelých 5 tisíc stupňů Celsia a vystavili tlaku cca 1,5 milionu atmosfér (což by odpovídalo zhruba 250 slonům na jednom centimetru čtverečním).
Zmíněná rentgenová difrakce se předně využívá ke studiu krystalické struktury, u nekrystalických molekul nefunguje úplně 100%. Experiment tak výzkumníkům nemohl přinést přesné údaje.
Hlavně vše správně změřit
Aby byly výsledky co nejpřesnější, měřili vědci to, jak rentgenové záření rozptýlilo v polystyrenu elektrony. Výzkumníci nakonec opravdu potvrdili pozorování přeměny uhlíku v diamant, ale také žádné pozorovatelné zbytky poté, co došlo k rozštěpení.
„Víme tak nyní, že v případě ledových obrů uhlík po oddělení od vodíku téměř výlučně vytváří diamanty a nepřejímá na sebe přechodnou tekutou formu. To je důležité, protože nám to říká o Neptunu něco opravdu zvláštního.
Jeho nitro je zřejmě teplejší, než by mělo být. Ve skutečnosti vydává 2,6krát více energie, než kolik jí absorbuje ze Slunce,“ uzavřel Kraus. Vědci však nakonec také připustili, že nejsou vyloučeny ani alternativní možnosti.
