Návštěvníci maškarního plesu v Londýně přestanou tančit a prchají z parketu. Sálem se nebezpečně řítí muž s houslemi pod bradou, na botách má připevněná zvláštní kolečka. Rychlost je obdivuhodná, brzdit se to ale nedá!

Josef Merlin zastaví až o vzácné zrcadlo, které se roztříští na kusy! První veřejná jízda na kolečkových bruslích končí fiaskem!

Hudebník belgického původu John Joseph Merlin (1735-1803) je zároveň nápaditým vynálezcem. Od mládí vyrábí nejrůznější mechanická zařízení, hodiny, váhy, hrací automaty, vozíky pro invalidy či neobvyklé hudební nástroje.

Když ve svých 25 letech odejde do Londýna, otevře si tu vlastní muzeum plné nejrůznějších kuriozit. A své kolečkové brusle, dřevěné destičky se dvěma kovovými kolečky, sem po neúspěšné plesové jízdě raději umístí také. Na patent to zatím není!

Píše rok 1760 a další vynálezci tak mají pořádně těžký úkol! K tomu ale i dost času, protože veřejnost se zatím o nějaké kolečkové brusle vůbec nezajímá….

Číšníci na kolečkách

Teď už ale rychle do dalšího sálu – tentokrát divadelního v Berlíně, kde se v roce 1818 koná premiéra baletního představení Der Maler oder die Wintervergn Ugungen.

Tanečníci v něm měli jezdit na klasických bruslích, jenže vyrobit ledovou plochu na jevišti tehdy není jednoduché.

Proto kohosi napadne přidělat na brusle kolečka! Publikum je ohromeno a do té doby spíš bláznivý vynález se pomalu dostává do povědomí lidí!

Když v roce 1840 začnou v berlínském podniku Corse Halle obsluhovat číšníci právě na kolečkových bruslích, už je znají opravdu všichni!

Různé typy vyrábějí kutilové v Evropě i v Americe, většinou se třemi kolečky z kovu, dřeva nebo slonoviny. Jsou ale těžké, špatně ovladatelé a zvládnout jízdu bez pádu je téměř nemožné!

Svoboda pohybu

„Koleček raději pět, ale nesmí být všechna stejná!“ přemítá už roku 1823 Londýňan Robert John Tyers, když přichází se svými „rolitos“. Největší kolečko je uprostřed, což umožňuje přesouvat těžiště a mít tak brusle více pod kontrolou.

Zatáčet se však nedá a ani jiné modely na tom nejsou o moc lépe. Dokud na to roku 1863 nejde zcela jinak americký výrobce nábytku James Plimpton (1828-1911).

Jeho brusle jdou dvouřadé, jeden pár koleček vpředu a jeden vzadu, a hlavně připevněné nikoliv napevno, ale na jakýchsi čepech. Otáčí se tedy nezávisle na botě a konečně je možné na bruslích měnit směr!

Kdo nevěří, může si tzv. rocking skates půjčit v Plimptonově obchodním centru v New Yorku, kde vynálezce zřídí dokonce i speciální bruslařskou plochu.

Jedna řada stačí!

Jízda na tvrdých kolečkách zatím není nejpohodlnější, což se časem vyřeší použitím gumy. Přílišné tření zase brzdí a jízda je namáhavá – naštěstí v roce 1884 vynalezne Američan Levant Richardson (1840-1914) kuličková ložiska!

Tehdy už se brusle vyrábí ve velkém, stále však jde o ty, které mají dvě a dvě kolečka za sebou. Vše změní až hokejisté z Minnesoty, bratři Scott (*1960) a Brennan (*1964) Olsonovi, kteří potřebují trénovat i v době, kdy nemohou jezdit na ledě. Nůž na hokejové botě proto nahradí kolečky v jedné linii!

Vznikají známé „inlajny“, na které, jako třešničku na dort, přidá Olsonových společnost Rollerblade ještě gumovou brzdu.