Varjagové, švédští Vikingové, podnikali výpravy do východní Evropy. Existují důkazy o tom, že už ti nejstarší Přemyslovci si tyto statečné a neohrožené muže najímali jako svoje ochránce a zdatné bojovníky.

Důkazem jsou vykopávky – nález kostry Vikinga i legenda o zavraždění svaté Ludmily.  

Někdy v letech 874–875 si kníže Bořivoj bere za ženu Ludmilu (asi 860–921). Původně pohanská kněžna nejspíš roku 882 přijímá stejně jako její manžel křest. Po Bořivojově smrti ale neodchází do ústraní. Naopak.

Stará se o to, aby její tehdy ještě nedospělí synové nepřišli o svoje nároky na knížecí trůn. Oba pak skutečně usedají na pražský stolec.

Když ale v roce 921 zemře i mladší Vratislav, kmenová rada rozhodne o rozdělení moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru ze Stodor (kolem r. 890–po r. 935).

Ženy si vyřizují účty

Záhy dochází mezi oběma ženami ke konfliktu. Bavorský vévoda Arnulf (†937) totiž uznává Jindřicha I. Ptáčníka (876–936) jako východofranckého krále. Centrum moci se tedy přesouvá do Saska a postavení Bavorska se oslabuje.

Zatímco Ludmila chce pokračovat v orientaci Čech na Bavorsko, Drahomíra dává přednost užším stykům se Saskem. Jejich spor nabývá na síle a Drahomíra nehodlá ponechat nic náhodě.

15. září 921 vysílá za tchyní na tetínské hradiště dva muže ze své družiny, jak vypráví latinská legenda Fuit in provincia Boemorum (známá též jako Utrpení Ludmily mučednice), datovaná do rozmezí od 20. let 10. století až po 12. století…

Závoj jako zbraň

Další svědectví podává Kristiánova legenda, jejíž nejstarší rukopisy pocházejí z 12. století. Družiníci jménem Tunna a Gommon mají za úkol Ludmilu zabít. Nesmí ale mečem prolít její krev, aby se nestala mučednicí.

K ohavnému činu tak použijí snad kněžnin vlastní závoj. Tunna a Gommon jsou přitom prokazatelně vikinská jména, zřejmě náležející švédským Vikingům – Varjagům. Znovu se objevují severští válečníci na českém dvoře. Tentokrát dostali na starosti „špinavou práci“. Tunna pak prchá ze země, Gommona prý nechá Drahomíra zabít.