„Líbám maminčinu ruku a sestře tvář, nos, krk …a její zadek, pokud je ovšem čistý,“ píše už ve 14 letech rakouský hudební genius Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) své sestře Marii Anně Mozartové (1751–1829) přezdívané Nannerl.
Dnes se to zdá k neuvěření, ale Mozart, který vytvoří 626 oper, symfonií, mší nebo chorálů se takto v rodinné korespondenci vyjadřuje až do svých 20 let takřka rutinně.
Na Mozartovu obhajobu je nutno dodat, že vulgárně fekální až lehce sexistické vtípky jsou v té době častou součástí německé lidové slovesnosti. A tak se v dochovaném dopise od jeho matky Anny Marie Mozartové (1720–1778) můžeme dočíst:
„Buď zdráv na těle i na duši, polib si prdel, jak se sluší. Přeju ti dobrou noc, poser se v posteli, moc.“ Adresátem je tehdy již 21letý skladatel. Ten zatím sepisuje neveřejné kánony, kterými se baví hlavně jeho přátelé a někdy i rodina. Jsou přesně v duchu zmiňovaných dopisů.
Měl románek se sestřenkou?
V roce sepíše Mozart 1788 kánon Difficile lectu, kde nechává zaznít slova „lectu mihi mars“, která mají záměrně znít jako „leck du mich im Arsch“, což volně přeloženo znamená „polib mi prdel“.
Možná se tím vysmívá barytonnímu pěvci Johannu Nepomuku Peyerlovi (1761–1800), jehož latinskou výslovnost si dobírá. Ve stejném dílku dokonce povzbuzuje k lízání pozadí.
To je ostatně jeho oblíbené téma, které nevynechává ani v dopisech oblíbené sestřenici Marii Anně Thekle Mozartové (1758–1841) zvané Bäsle. Přidá k nim ještě vtípek o fekáliích v posteli a upřímné přání dobré noci a klidného spánku.
Vztah těch dvou je dodnes tak trochu záhadou. Měli spolu poměr? Inteligentní a vtipná Thekla zjevně doufá, že si ji bratranec vezme.
Vřelost ale vychladne a Mozart, kolem kterého neustále krouží dav ctitelek, zvolí za manželku Constanze Weberovou (1762–1842). Té píše pro změnu obscénnosti sexuální.
Co na tom, že milenky za sebou ještě málem nezavřely dveře, na papír již vzkazuje své vyvolené, že penis už mu samou touhou zpoza psacího stolu leze nahoru, aby se mohl dostat do jejího lůna.
Ach ty vévodkyně…
Když se jednou Mozart rozčílí, vezme si na paškál skupinu vážených dam z bavorského Augsburgu a vymyslí jim nová jména: vévodkyně Kopdoprdele, hraběnka Pochcaná a princezna Smradhovno.
Podivnosti ve svém životě ale nemá jen kvůli sexistickým a fekálním vulgaritám, které vedou některé odborníky k názoru, že trpěl takzvaným Tourettovým syndromem. Propadne hazardu, velkou část majetku utopí v kartách a šampaňské pije po litrech.
Jeho obdivovatelé někdy žasnou nad jeho chováním. Když se cítí znuděně, přepne do módu malého dítěte a chová se infantilně. Může za to snad fakt, že ho tvrdá výchova a honba za hudební dokonalostí v podstatě připraví o dětství?
Co zase vymňoukne?
Pokud nenastane předvádění dítěte, často hraje kočku. Mňouká, skáče a chová se jako zvíře. Mozart – stejně jako další nadaní skladatelé své doby – samozřejmě i učí. Dává soukromé lekce.
Například mladičké Karoline Pichlerové (1769–1843), budoucí rakouské spisovatelce. „Když ho lekce unavila nebo nebyl spokojen, vyskočil na židle, mňoukal, a hopsal jak malý klučík,“ popisuje průběh lekcí Karoline v dochovaných pamětech.
