Leckdo se při mluvení o něm může červenat. Pravdou ovšem je, že byste jen těžko hledali důležitější předmět v domácnosti, než je toaletní papír. Intimní společník, bez kterého už se dnes obejdeme jen těžko. Možná vás překvapí, co všechno naši předci místo něj v minulosti používali.
Neměli jinou možnost. Museli čekat, až si vynález toaletního papíru proklestí cestu z Číny dál do světa. Do té doby sahali po ledasčem. Třeba po jílu.
Jíl a hrst písku
Ten se dnes užívá v kosmetice k trochu jiným účelům. Spíše na horní část těla jako pleťová maska. Staří Řekové ho ale používají k čistění po vyprázdnění střev. Nedělají z toho žádnou velkou vědu.
Prostě ho přiloží tam, kam potřebují, a poté s pomocí několika tahů dlaní zase odloupou i se všemi zbytky stolice. Občas následně použijí i hrst písku na vysušení.
Jejich starověcí kolegové z Říma místo jílu sází na mořskou houbu na tyči, popřípadě kus hadru, mezi potřebami strčený do kbelíku s octem kvůli dezinfekci.
Vikingové preferují ovčí srst
Jinde věří spíše materiálu na jedno použití – trávě, senu, listí, dřevěným hoblinám, písku, sušenému mechu, sněhu, slupkám, kokosovým skořápkám, kapradí či mušlím. Příslušníci židovské víry s sebou nosí drobný váček s malými oblázky.
Občas jim ale stačí hladký okraj rozbitých keramických džbánů, stejně jako mongolským dobyvatelům pouhý klacek. Vikingové preferují ovčí srst, v Americe před kolonizací používají kukuřičné listy.
Majetnější lidé se často utírají vlnou, krajkou či konopím, těm chudším musí stačit ruka.
Nechutné, oni se jen utřou papírem…
Tak jako v řadě jiných vynálezů i v případě této očisty jsou Číňané před světem o krok napřed.
Svědčí o tom alespoň historicky první písemný záznam o toaletním papíru z doby kolem roku 589, ve kterém se jistý učenec Jen Č‘-tchuej (531–591) zaklíná, že by si nikdy netroufl použít k toaletním účelům žádný dokument s citacemi z tzv.
Pěti klasiků (pěti základních konfuciánských textů) nebo se jmény mudrců.
A když o pár století později, v roce 851 dorazí do Číny jakýsi arabský cestovatel, jen znechuceně kroutí hlavou nad tím, že se místní po vykonání potřeby „neumyjí vodou a jen utřou papírem“.
Spásný knihtisk
Uběhne dalších několik století a z Číny je regulérní toaletní velmoc. Jen na území dnešního Če- ťiangu na začátku 14. století ročně vyexpedují deset milionů balíčků po 1000 až 10 000 listech ručně vyráběného rýžového toaletního papíru.
Své odběratele má na císařském dvoře i v armádě. Zbytek světa má smůlu, téměř za rohem už je ale v té doby vynález knihtisku, jehož přičiněním se k lidstvu dostane daleko lepší materiál než tráva nebo seno.
Konečně bez třísek
Toaletní revoluci ale zažehne v až v 19. století Američan Joseph Gayetty. Právě on je považován za vynálezce moderního komerčně dostupného toaletního papíru. V USA jej poprvé představí v roce 1857 a je na něj patřičně hrdý.
Dokonce tak, že každý list nechá opatřit svým jménem. „Největší nutnost doby!“ hlásají tehdy reklamy o výrobku s výtažkem z aloe vera. Zbývá už jen vyladit pár posledních drobností. Mimo jiné minimalizovat obsah třísek.
Toaletní papír úplně bez nich pošle na trh až v roce 1935 společnost Northern Tissue. A trvá ještě sedm let, než začne být k dispozici skutečný luxus – první dvouvrstvý papír britské firmy St. Andrew’s Paper Mill.
