Jedním z nejznámějších živočichů, kteří vyhynuli dávno před nástupem industriální éry, je dronte mauricijský, lidově nazývaný též dodo nebo u nás blboun nejapný.
Ačkoliv samo jeho lidové jméno přímo křičí, že nešlo o bůhvíjak inteligentního tvora, nedávné vědecké výzkumy prokázaly, že to nemusela být tak úplně pravda.
Dodo se svou údajnou blbostí proslavoval také na filmových plátnech, kupříkladu v animovaném seriálu Doba ledová, kde byla údajná nízká inteligence těchto ptáků zobrazena ve velice groteskní podobě.
Dronte mauricijský však mohl být ve skutečnosti podobně inteligentní jako naše slepice. Osudným se mu však stalo to, že neměl přirozené predátory a neznal člověka.
NÁMOŘNÍCI HO LOVILI A VYBÍRALI MU HNÍZDA
Dronte mauricijský je endemitem malého ostrova v Tichomoří, kde se vyvinulo mnoho endemických druhů.
Protože neměl přirozené nepřátele, křídla mu zakrněla a pro let byla nepoužitelná, a také jeho robustní tělesná konstrukce a důvěřivost z něj dělaly snadnou kořist pro dovezené šelmy, jako byly například kočky a psi.
Námořníci s jeho lovem rychle ustali, protože jeho maso bylo poměrně nechutné, ale to doda nezachránilo.
Také ostatní dovezené druhy, například prasata a krysy, s drontem soupeřily o omezené zdroje potravy a druh nepřizpůsobený pro tyto konkurenční boje velmi rychle vymizel. Poslední pozorování dronta pocházejí ze 60. let 17. století.
VE SKUTEČNOSTI MOŽNÁ NEBYL TAK HLOUPÝ
Pokud ale dodo dokázal získat před objevením ostrova v místním potravinovém řetězci mezi býložravci poměrně dominantní roli, prokazuje to, že nebyl vyloženě hloupý.
Osudnou se mu stala důvěřivost vůči člověku a špatné genetické předpoklady pro boj se zavlečenými druhy. Dronte byl natolik zajímavým ptákem, že docházelo k transportům živých exemplářů do Evropy a do východní Asie.
Jeden z exemplářů poslaný do japonského města Nagasaki byl údajně posledním živým dodem chovaným v zajetí.